Co se stane, když se školská rada přihlásí o svá práva a začne pomáhat s péčí o školu? To zjistily začátkem března čtyři desítky účastníků setkání v kutnohorské knihovně. Na příkladu ZŠ a MŠ Chýně se seznámili s tím, jak školská rada může fungovat, a inspiraci načerpali i mezi sebou.
V úvodní prezentaci Petra Kulíška ze společnosti EDUin se hosté například dozvěděli, že jsou v těchto orgánech rovným dílem zastoupeni zřizovatel, pedagogové a rodiče, že mají konzultační, koncepční a kontrolní roli. Že spolupracují úzce s ředitelem, který ale jejich členem být nemůže.
Poté Tereza Čápová, která devět let zastupovala rodiče ve školské radě chýňské základky, sdílela svoje zkušenosti s tím, jak školská rada funguje u nich. Jejich škola za posledních deset let vyrostla z 56 na 571 dětí a z malotřídní školy se rozvinula ve velikou instituci. „Ta škola je naše, a to nejen ve smyslu, že na ní máme děti,“ řekla Čápová s tím, že rodiče stáli u toho, když se škola přestavovala, a byli přizváni například i k debatám nad vybavením interiérů. Ředitel je přizval také k tvorbě strategického plánu školy. „Nebojíme se ozvat, nesouhlasit. Ale za naší školou stojíme, nešíříme o ní pomluvy,“ vysvětlila Čápová.
Nebýt na to tak sám
Účastníci zároveň mohli anonymně sdílet svoje problémy, které ve školských radách řeší či řešili. Mezi dotazy zaznělo například, jakým způsobem komunikovat jako zástupce rodičů s ostatními rodiči? Zde Čápová poradila rodiče oslovit na rodičovských schůzkách: „Obcházíme vždy začátkem roku třídní schůzky, vysvětlíme, kdo jsme, kde nás můžou najít a co spolu můžeme řešit.“ Seznámí je také s hierarchií řešení problémů a stížností a obchůzku zopakují na dalších rodičovských schůzkách. Hierarchie řešení problémů je v Chýni následující – pokud má rodič problém, měl by ho nejprve řešit s učitelem, kterého se týká. Pak jít za garantem daného oboru či zástupcem ředitele. Pokud to nepomůže, měl by jít za ředitelem. Pokud ani to nepomůže, může to vzít na školskou radu. A až pak by mělo přijít řešení na úrovni České školní inspekce či zřizovatele. „Mám právo se jako rodič vyjádřit, ale zároveň musím respektovat jasné meze,“ dodala Čápová. „Jsme na společné lodi, ale ředitel je kapitán.“
Mám právo se jako rodič vyjádřit, ale zároveň musím respektovat jasné meze. Jsme na společné lodi, ale ředitel je kapitán.
Dále přišla řeč na sdílení způsobů komunikace mezi rodiči – zde Čápová doporučila založení facebookové skupiny rodičů školy, kam třeba v Chýni dávají i kurzy pro rodiče. Také zde upozorňují na setkání školské rady a vyzývají rodiče, aby dali vědět, když je něco trápí. A jednou za čas pozvou rodiče i k fyzickému setkání do školy.
Svoje tipy k fungování školských rad přidal i ředitel ZŠ a MŠ Chýně Jaroslav Novák. „Je dobré, aby v nich byli alespoň minimální odborníci na školství,“ doporučil. „Pro mě, z pozice ředitele, bych byl hloupý, kdybych nevyužil toho, že někdo chce škole věnovat čas,“ pokračoval. „Ano, řeší se i problémy, ale většina času je věnována pomoci škole, nejsem na to pak tak sám.“ Pár slov věnoval i důvěře. „Ředitel se někdy bojí, že si někoho v radě naštve nebo že něco prořekne – je dobré mu pomoci tu důvěru získat, aby věděl, že může mluvit opravdu otevřeně,“ dodal.
Právě důvěře a tomu, jak ji získat, byl věnován závěr debaty. Svoje zkušenosti sdílela i jedna z maminek ze školy v Řevnicích. Tam prý začali oživením klubu rodičů. „Nabídli jsme škole, že zařídíme rodilé mluvčí. A potom několik tatínků navrhlo, že povedou kroužek robotiky,“ řekla. „Zprvu jsem upřímně řečeno také cítila nedůvěru ze strany vedení, ale chtěla jsem škole pomoci,“ zavzpomínala Čápová. „Pak jsme novému řediteli nabídli pomoc se seřazením šanonů nebo třeba stěhováním nábytku. Také sám ze začátku nevěděl, o co si říct může, zda to nebude ,blbé‘ a podobně,“ popsala.
