„Ráda bych, aby se zlepšily vztahy mezi dětmi, využívaly se častěji programy, které by eliminovaly šikanu a podporovaly fungování ́kolektivu. Ocenila bych, kdyby se historie učila skrze příběhy, ideálně skrze příběhy lokální, aby byla dětem bližší, a děti si tak vytvořily vztah k místům, kde žijí. Kdyby se učitelé méně zaměřovali na výkon, úkoly a soutěžení a snažili se v dětech zejména vybudovat kladný vztah ke škole, učení důvěru v sebe sama a svoje schopnosti.“
„Chtěl bych opustit představu, že je potřeba neustálého srovnávání. Které dítě je lepší, která škola je lepší. Každá ze škol je v něčem odlišná, něčím výjimečná. To stejné platí u dětí. Pokud omezíme srovnávání, podpoříme tím rozmanitost, kreativitu a talent. Chci bezpečné a přátelské školy připravené na všechny děti. Poznávání ve snaze dosažení maxima potenciálu každého.“
„Nejvíce bych si přál, aby se změnil pohled na pohyb jako důležitý nástroj pro rozvoj člověka. Pomohlo by navýšení ́hodin pohybu a propojení s jinými předměty. Třeba matematika se výborně propojuje s tělocvikem jako ukázka praxe. Také bych byl rád, kdyby se kladl větší důraz na osobní odpovědnost dětí, aby se učitelé nemuseli tak bát, že jsou „jednou nohou v kriminále“. Děti by třeba mohly klidně lézt na žebřiny a houpat se na nich i bez dozoru.“
„Přál bych si, aby se nejvíc změnilo to, že by školy vedly žáky daleko více k přebírání vlastní odpovědnosti. Vím, že se to velmi těžce dělá, ale reaguji tím na celospolečenský problém dnešní doby. V dnešní době svobody mnohým není jasné, že svoboda zároveň znamená zodpovědnost a že nemůžu mít svobodu bez zodpovědnosti. Lidem se často líbí svoboda, ale zodpovědnost často už přebírat nechtějí a myslím si, že se změnou je potřeba začít už ve školách.“
