Téměř polovina uprchlíků trpí symptomy depresí a úzkostí, ukázala studie Hlas Ukrajinců z dílny Národního ústavu duševního zdraví a PAQ Research. Duševní zdraví mají nalomené děti i dospělí a těm mladším může velmi pomoci, pokud na jejich české škole působí ukrajinský psycholog. Touto cestou se rozhodli jít například v ZŠ Zruč nad Sázavou. Co přítomnost Olesie Parkhomenko žákům přinesla?
Zručská „základka“ sídlí v rozložité opravené budově mezi kopci Posázaví. Válka sem přivedla stovky Ukrajinců, a tak je pravděpodobnost, že na chodbě školy člověk potká ukrajinského žáka, asi 1 : 17.
Tým expertů
Od dubna 2022 usnadňuje jejich sžívání psycholožka Olesia Parkhomenko. Zapojila se do projektu Duševní zdraví pro děti, který propojuje mj. dětského psychologa, speciálního pedagoga či zdravotní sestru. Zručský tým působí v desítkách škol v širším regionu.
„Může se s nimi pobavit v jejich jazyce, to je prostě výhoda k nezaplacení, pomáhá to budovat důvěru,“ kvituje příchod Olesie Parkhomenko sociální pracovnice z téhož projektu Hana Měkotová. Děti, které jsou jinak nemluvné, si s Parkhomenko prý najednou povídají hodiny.
Obě kolegyně spolu například vedou skupinu pro ukrajinské děti, která jim má za pomoci speciální metody STRONG začleňování usnadnit. „Vysvětlujeme jim například, jak česká škola funguje, sdílí své obtíže a učíme je odbourávat stres,“ shrnuje Parkhomenko.
Žena, která do Zruče n. S. sama přišla s dcerkou vloni na jaře z Charkova, se stala důležitým komunikačním mostem mezi dětmi, rodiči a školou. „Vnímáme velký nárůst psychických obtíží u dětí obecně,“ říká ředitelka školy Ivana Stará. „U dětí, které přichází ze země postižené válečným konfliktem, je extrémně důležité pracovat s rodilým mluvčím. A Olesia mnohdy podporuje i jejich rodiče,“ dodává Stará.
Parkhomenko pomohla například holčičce, která byla dlouho velmi plačtivá. „Nikdo si s ní nevěděl moc rady,“ vzpomíná Měkotová. „Olesia pak zjistila, že ta dívka chce mít vše správně, být skvěle připravená. Kvůli neznalosti jazyka to nejde, což ji nesmírně frustruje,“ popisuje odbornice. Psycholožce se postupně podařilo dívku uklidnit a dodat jí naději, že „bude líp“, a už je klidnější.
Uplynulá doba hájení
Důležitá je i spolupráce učitelů. „Někteří učitelé dali ukrajinským dětem určitou dobu hájení, zpravidla tři měsíce, a poté čekají, že se už budou učit stejně jako české děti,“ říká Měkotová. Děti však po příjezdu často fungovaly v „módu přežití“ a teprve když se zorientují, začne na ně to, co se vlastně stalo, plně doléhat. „Krize pro ně navíc neskončila, oni ve svých domácnostech řeší těžké věci každý den. Že mamince není dobře. Že čekají, kdo z rodiny přežije. Že poslouchají zprávy,“ popisuje expertka.
Stále častěji navíc zručský tým duševního zdraví v souvislosti s Ukrajinci řeší lehkou šikanu ze strany českých spolužáků. „Někteří se jim různě posmívají,“ potvrzuje Měkotová s tím, že pomáhá mít skutečně pravidelné třídnické hodiny, aby bylo dost času s dětmi mluvit o tom, co kdo z nich prožívá.
Řada dětí, zejména chlapců, na stres navíc reaguje hyperaktivitou. Energii je třeba nějak vydat i ve škole. „Zde můžou pomoci různé antistresové pomůcky, kinetický písek, lego, modelína, mačkací balónky a především dostatek pohybu. Nejlépe je na přestávku prostě pustit ven,“ říká Parkhomenko. Právě jednomu takovému potížistovi, který navíc bil spolužáky, dokázala odbornice pomoci. „Zjistila jsem, že měl pocit, že nemůže na škole nikomu věřit. Postupně se tou osobou stala Olesia a jeho chování se zlepšilo,“ říká Měkotová.
„Protože mohla Olesia díky finanční podpoře Eduzměny nastoupit na naši školu velmi brzy po vypuknutí válečného konfliktu, se nám tu spolu všem rozhodně funguje lehčeji,“ shrnuje ředitelka Ivana Stará.
Lucie Römer
autorka textu
