Na kolotoči malešovské školky se prohání skupinka osmáků, další testují zdejší prolézačku či učí předškoláky triky s míčem. Věkově značně nesourodá skupina působí sehraně, řada osmáků školkou sama prošla a rádi se sem vracejí. Letos se ale malí s velkými vídají častěji než obvykle. Celá základní škola prochází celoročním projektem, kde si jednotlivé třídy mají zvolit svoji „výzvu“ a společně na ní pracovat. Osmáci si zvolili přípravu zábavného půldne pro školkáčky. A dnešní setkání je součástí jeho přípravy.
Kořeny 300 dnů radosti, jak škola projektu říká, sahají do září 2022, kdy se dvě zdejší třídy zapojily do programu projektu Eduzměna Kutnohorsko, nazvaného Řešíme společnou výzvu. Ten stojí na tom, že si třída zvolí nějakou výzvu a na ní celý rok za finanční podpory Eduzměny se svými učiteli pracuje. Program sází na silné zapojení dětí a posilování důvěry učitelů v žáky.
Výzva pro všechny
„Úžasně to třídu stmelilo,“ komentuje loňské angažmá učitelka Tereza Karlová. Z Řešíme společnou výzvu se vrátila tak nadšená, že vedení školy inspirovala ke spuštění obdobného, celoškolního projektu. Akce nese název počtu dní školního roku a i zde mají třídy za úkol vymyslet vlastní výzvy. Každé třídě škola nabízí příspěvek až 5 000 korun a vyhradila na ni extra třídnické hodiny.
Třída Terezy Karlové tak letos žije projektem „šesťáci, zvířecí parťáci“. Děti se rozhodly pro pořízení školního zvířátka. Celý rok promýšlely, jaké zvíře se hodí do školního prostoru, učily se argumentovat, proč by se mělo jejich „nej“ zvíře pořídit. „Zvažovaly například, zda by na něj mohl být někdo alergický či aby se ho ve třídě nikdo nebál, a to včetně učitelů,“ říká Karlová s tím, že nakonec zvítězila želva. „My učitelé jsme zvyklí ve škole pořád všechno hlídat. Když potom projekt ovládá někdo jiný, je to opravdu výzva,“ směje se učitelka.
Druháci navrhovali třeba jet do Herolandu, chodit do školy jen v pátek, jet do zoo nebo hrát víc fotbal. Odhlasovali pak pravidelné učení v přírodě. Co chtěli? „Dýchat čerstvý vzduch, sbírat kytky, chodit ven, dávat jíst zvířatům, lézt po stromech, lézt na posedy, koukat,“ zní, když je autorka těchto řádků navštíví ve třídě. Mají za sebou prý sbírku přírodnin, našli kozáka, stavěli domečky na Roztěži a koncem dubna pozvou rodiče na oheň. „Dalo by se čekat, že jsou vesnické děti venku dost, ale třeba na Roztěži byly některé poprvé,“ říká jejich učitelka Jana Holinková.
Osmáci zmínění v úvodu dokončují přípravy na společný půlden se školkáčky. Mají rozdělených devět stanovišť jako hraní skořápek, postřehovku, fyzikální pokusy či opičí dráhu. „Projekt se jmenuje 300 dnů radosti, takže si ho chceme užít i v průběhu roku,“ komentuje to jejich třídní Michaela Česalová, když osmáky bere obhlédnout prostor a také si pohrát na školkovou zahradu.
„Vymysleli jsme to téma, stanoviště i odměny, paní učitelka nám to jen pomáhá držet pohromadě,“ říká osmačka Anička. „Je to náš první celoroční projekt. Přijde mi super, že máme takto dost času vše probrat,“ dodává. Děti zvažovaly také pořízení školního auta, nákup nové tabule nebo vyklizení dílen, nápady probraly samy s ředitelkou a pak hlasovaly.
Možnost uspět
„Některé děti, kterým se třeba nedaří prospěchově, najednou v něčem vynikají,“ pochvaluje si program zástupkyně ředitelky Jana Schneiderwindová. Mnohé třídy se zaměřily na spolupráci s rodiči. A dle pedagogů to bývají i silné momenty. „Třeba když na jednu akci v rámci projektu přišli rodiče, kteří prochází rozchodem a jejich dítě je spolu téměř nevídá. Do té školy kvůli němu ale dorazili,“ říká jedna z učitelek, Martina Kamenářová.
Krom toho, že se dětem zpestřila výuka, je důsledkem projektu i častější neformální setkávání učitelů prvního a druhého stupně, které sídlí v různých křídlech budovy.
Nyní projekty vrcholí a žáci plánují, jak je představí ostatním ze školy a rodičům. Škola prožila před dvěma roky velkou venkovní slavnost. „Zažili jsme, jak lze udělat akci podporující spolupráci s obcí i rodiči a rádi bychom na to teď navázali,“ říká ředitelka Kolmanová. S projektem je nicméně spokojena už teď. „Jsem mile překvapená, co všechno z toho vzniklo. Podařilo se také zas o trošku víc zapojit do školy rodiče. A hlavně posílit participaci dětí, že si samy o něčem rozhodují a mají za to pak i odpovědnost. Je to radost.“
Lucie Römer
autorka textu a fotek
