„Nepotřebuju vědět, co znamená dělenec a dělitel, chci dělat hudbu. A proto bych chtěla mít víc hudebky, protože takhle nemám tolik času hrát a cvičit,“ říká Berta, čtvrťačka z křesetické základní školy. Na svůj věk má jasno: Chce být hudebnice a odstěhovat se do Kanady.
Berta hraje na kytaru a na flétnu a se svým učitelem chce přejít ještě na příčnou flétnu. „Chtěla jsem být veterinářkou. Ale nakonec jsem se rozhodla mít zvířata jen jako koníček. Chci se přestěhovat do Kanady a tam hrát na kytaru. Líbí se mi, jaká je tam příroda. A přála bych si tam jet s tátou a potápět se tam,“ říká Berta.
Na kytaru chtěla hrát od mala, ale dostala se k ní až po shlédnutí filmu Julie and the phantoms. „To mě hodně inspirovalo, začala jsem koukat víc na muzikály a více se zajímat o hudbu. Zkouším psát i svoje písničky,“ říká Berta a přiznává, že ve škole jí moc nejde matematika. „Vím, že je důležitá, aby se mi nestávalo to, co se nám stalo v Chorvatsku, kde nám v obchodě prodali ten nejdražší chleba. Ale nepotřebuju vědět zase tolik podrobností.“
Známky? Lepší je slovní hodnocení
Na nedávné tiskové konferenci s hejtmankou středočeského kraje Petrou Peckovou, kterou uspořádala v křesetické škole Eduzměna, pak otevřeně pojmenovala, proč se jí nelíbí známkování:
Během covidu jí vyhovovalo, že místo známek dostávala od paní učitelky slovní hodnocení: „Známky mě nebaví. Je to pro mě jen číslo. Písemné hodnocení se mi líbí víc, je to mnohem lepší, když mě někdo hodnotí ve větách než jen číslem,“ říká Berta.
Martina Kopecká
