Jedenáct tříd se na Kutnohorsku právě teď podílí na úspěšném programu Řešíme společnou výzvu. Ten děti vede, aby se zamyslely nad tím, co by rády ve své škole či komunitě změnily, a za podpory garantů a financí z Eduzměny pak mají možnost svůj nápad realizovat. Letošní běh je právě v poločase. Některé třídy ještě hledají své téma, jinde se už pouští do realizace svých plánů. Co se z letošní „výzvy“ zatím rýsuje?
Program Řešíme společnou výzvu vznikl ve spolupráci s obsahovým partnerem Eduzměny, Společností pro kreativitu ve vzdělávání, a běží od jara 2021. „Cílem je podporovat děti v tom, aby byly samostatné a přebíraly za své jednání nebo pasivitu odpovědnost,” vysvětluje koordinátorka programu Klára Kolmanová z Eduzměny. „Aby rozuměly jednotlivým fázím projektu nebo učení a dokázaly reflektovat to, co se ve třídě právě děje,” dodává.
V minulých letech se do dvou pilotních a jednoho běhu „naostro“ zapojilo patnáct tříd a děti například rozvíjely svoje učení venku, vylepšily školní terasu, pozvaly do školy hejtmanku, postavily pec nebo si naplánovaly společný teambuilding. Letos se zapojilo jedenáct tříd ze šesti škol.
Na ose naladění–reflexe
V říjnu absolvovali zapojení učitelé úvodní workshopy, na kterých sdíleli své zkušenosti také čtyři pedagogové, kteří se do programu zapojili již v minulosti. „Mimo jiné motivovali ostatní, kteří měli nějaké nejistoty,“ říká Kolmanová. Každá třída má zároveň k ruce svého externího garanta, který jí pomáhá celým procesem projektového řízení projít. Poté učitelé vyrazili za svými žáky, program jim představili a začali společně přemýšlet, jakým tématem by se chtěli v rámci společné výzvy zabývat. „Zatímco na prvním stupni mají učitelé větší flexibilitu, kdy se programu věnovat, na druhém stupni na program bývá méně času, je třeba ho vměstnat do několika málo hodin a v ideálním případě také propojit s tématem a obsahem daného předmětu,“ vysvětluje Kolmanová. Vše se odehrává na ose Naladění – Definice – Navrhování – Plánování – Realizace – Prezentace – Reflexe, přičemž všechny třídy aktuálně jsou ve fázi tři až čtyři, každá jinak daleko.
A co se z letošního ročníku zatím rýsuje? Například Zbraslavičtí (7. třída) se svojí učitelkou Anetou Zdeňková směřují k vytvoření relaxačního koutku na chodbě, mají základní půdorys a už i vyjednanou pomoc s realizací u pana školníka. Šesťáci, rovněž zbraslavičtí, vedení Petrou Pekárkovou, si vybrali sázení stromů v obci, a děti teď zjišťují možnosti, jak akci provést. Třída Ivany Snížkové ze Záboří nad Labem postupně realizuje společné přespávání ve škole, spojené s projektovým dnem, který připravují děti v maximální míře samy. Třída Daniely Svobodové z Červených Janovic se zase chystá na výlet do Prahy. Čtvrťáci si vše plánují a chtějí připojit i rodiče.
Letos je důraz obzvláště kladen na to, aby šlo skutečně o nápad, který vzešel zezdola, od dětí. To výstižně ilustruje příběh sedmáků z Kamenky, kteří spolupracují s učitelem Martinem Blahníkem a do programu se zapojili už podruhé. Na podzim to vypadalo, že se budou zabývat renovací dřevěného obložení na chodbách. „S panem učitelem jsme však pozorovali, že děti do výzvy nejsou příliš nadšené, a tak jsme začali pátrat po tom, co je za tím. Třídu jsem několikrát navštívila a začali jsme společně hledat nové téma, které by bylo více ,jejich‘,“ komentuje vývoj garantka třídy Michaela Dobešová. Nakonec z dětí „vypadlo“, že chtějí trávit více času spolu. Přemýšleli nad tím, jak tuto hodnotu přenést do běžných dní a do školního prostředí, začali s dětmi mapovat, jak tráví svůj volný čas, co je baví a zajímá. Nakonec se děti rozhodly, že by chtěly vždy jednou za měsíc dělat něco společně, ať už výlet za novým poznáním nebo třeba hodinu jinak. Jako první společný čas a výzvu se domluvily, že si uspořádají a naplánují přespávání ve škole (navrhnou aktivity, zajistí si jídlo a vše domluví s rodiči a učiteli). „A co bude dál? Na to jsme sami zvědaví,“ směje se Dobešová. Nápad s obložením zároveň převzalo vedení školy a aktivně ho začalo řešit se zřizovatelem.
Brát děti vážně
Deváťáci z Malešova vstoupili do výzvy poprvé. Společně s pedagožkou Terezou Karlovou hledali, co by chtěli ve svém okolí zlepšit, aby se cítili ve škole třeba o trochu lépe. „Zmínili, že prostředí tělocvičny není vždy uklizené tak, jak by si představovali, a tak začali toto téma zvedat v rámci společné diskuze,“ popisuje již zmíněná garantka Dobešová. První myšlenky byly, že budou do tělocvičny chodit pravidelně uklízet, aby jim tam bylo příjemněji. Šli za paní ředitelku a téma tělocvičny přinesli „na stůl“. Paní ředitelka si na problematiku špíny v tělocvičně posvítila a děti dostaly odpovědi, proč tomu tak v dané době bylo a jak to přesně vzniklo. „Na tomto příkladu je vidět, že byl vyslyšen hlas dětí a jejich potřeby. Škola se k situaci postavila, situaci nepřehlédla, ale naopak dětem vysvětlila, proč tomu tak bylo a podnikla kroky, aby tomu tak už v budoucnu nebylo,“ komentuje Dobešová. V brainstormingu toho, co by chtěli jinak, žáci pokračovali. Pojmenovali, že by ve třídě chtěli nějaký prostor, který bude „jejich“, a tak se zrodil nápad vlastní nástěnky, kterou budou sami spravovat a stane se symbolem jejich třídy. Co všechno na ní bude? Jak o ni budou pečovat? Co vše na ní bude sdíleno? Na další pokračování a informace jsme zvědaví a těšíme se :).
„Letos je důraz obzvláště kladen na to, aby šlo skutečně o nápad, který vzešel zezdola, od dětí."
Brát děti vážně
Deváťáci z Malešova vstoupili do výzvy poprvé. Společně s pedagožkou Terezou Karlovou hledali, co by chtěli ve svém okolí zlepšit, aby se cítili ve škole třeba o trochu lépe. „Zmínili, že prostředí tělocvičny není vždy uklizené tak, jak by si představovali, a tak začali toto téma zvedat v rámci společné diskuze,“ popisuje již zmíněná garantka Dobešová. První myšlenky byly, že budou do tělocvičny chodit pravidelně uklízet, aby jim tam bylo příjemněji. Šli za paní ředitelku a téma tělocvičny přinesli „na stůl“. Paní ředitelka si na problematiku špíny v tělocvičně posvítila a děti dostaly odpovědi, proč tomu tak v dané době bylo a jak to přesně vzniklo. „Na tomto příkladu je vidět, že byl vyslyšen hlas dětí a jejich potřeby. Škola se k situaci postavila, situaci nepřehlédla, ale naopak dětem vysvětlila, proč tomu tak bylo a podnikla kroky, aby tomu tak už v budoucnu nebylo,“ komentuje Dobešová. V brainstormingu toho, co by chtěli jinak, žáci pokračovali. Pojmenovali, že by ve třídě chtěli nějaký prostor, který bude „jejich“, a tak se zrodil nápad vlastní nástěnky, kterou budou sami spravovat a stane se symbolem jejich třídy. Co všechno na ní bude? Jak o ni budou pečovat? Co vše na ní bude sdíleno? Na další pokračování a informace jsme zvědaví a těšíme se :).
Svět za zdí školy
Lenka Kratochvílová z Uhlířských Janovic je jednou z učitelek, které se k Řešíme společnou výzvu připojily podruhé. Její čtvrťáci vloni zkoušeli učení se v přírodě. Když spolu letos hledali, kudy pokračovat, zajímalo žáky vnést do školy víc tělo, pohyb a reálné věci, více objevovat v okolí školy. Tak vznikl nápad zapojit víc i rodiče žáků, kteří by mohli přinášet dětem podněty především asi z práce, jak reálně vypadají věci, o kterých se ve škole učí. „Rodiče a děti se společně setkali a nyní sbírají nápady a mapují motivaci dětí a rodičů, čím by je bavilo se zabývat, co by kdo chtěl nabídnout,“ shrnuje aktuální stav janovický garant Matyáš Grimmich.
Kam se „společná výzva“ vyvine, se necháme překvapit. Na závěr roku se žáci mohou opět těšit na prezentace svých projektů, které proběhnou v květnu v Kutné Hoře. Prostory ještě domlouváme, ale pravděpodobně vše proběhne v městské knihovně anebo v prostorách GASK.
