Zruč nad Sázavou má pět tisíc obyvatel. Až se ale budou zdejší děti hlásit o práci, čeká je proti mnohým vrstevníkům značně výhodnější pozice. Díky místní „základce“ totiž tráví výuku často s iPadem v ruce a s roboty kroužícími mezi lavicemi. Jednou ze zdejších digitálních hybatelek je Hana Nešporová Myslivcová. Učitelka matematiky, občanské výchovy a informatiky (t. č. na mateřské dovolené) vypráví o svých oblíbených aplikacích i o tom, jak si zručská škola cestu k robotům hledala.
Jaká byla vaše cesta k používání digitálních pomůcek ve výuce?
Když jsem na školu nastoupila před pěti lety, kolovalo tam asi deset až dvanáct iPadů. Já ho dřív nikdy nedržela v ruce. Ale technologie mě vždy oslovovaly, tak jsem zašla na pár školení, například Počítač ve škole v Novém Městě na Moravě nebo na letní školu s iPady. Ten rozjezd byl takový hodně zkušební, na začátku jsem v tom ve výuce neviděla jiný smysl kromě hry, ale děti z toho byly nadšené a často mě s iPadem samy učily. Postupně to začalo zajímat i kolegy, dívali se a ptali se. Teď jich máme asi osmdesát.
Co vás děti třeba naučily?
Někdy mi rozšířily obzory, jindy místo práce nafotily desítky fotografií. Museli jsme si jasněji nastavit pravidla. Ze začátku ta moje příprava také probíhala stylem: přinesu vám aplikaci a vy si hrajte celou hodinu. Jenže i když je ta aplikace sebelepší, tak ten zájem většinou nevydrží déle než 15 minut. Došlo mi, že je třeba to líp promyslet, mít plán.
Jak iPady využíváte dnes?
Nepoužívám je celou hodinu, kromě té formy, že si na něm dělám vlastní přípravu. Nyní na začátku třeba vysvětlím téma rovnic, zhruba na 20 minut, a pak těch zbývajících 20 minut dám žákům do ruky iPad s aplikací, kde si vyzkouší, jak může rovnice fungovat.
Čili i digitální aplikace přestávají po čase plnit tu funkci ozvláštnění.
Záleží na tématech i věku žáků. Když mají žáci rýsovat v aplikaci GeoGebra, tak mohou rýsovat i tři hodiny. Šesťáci nebo páťáci víc ocení hravou formu, deváťáci se zase potřebují připravit na přijímací zkoušky, vidí víc potřebu toho učit se a hledat souvislosti.
„V digitálním rozhraní toho spočítají mnohem víc, aniž by si uvědomovaly, že vlastně počítají. A zpravidla je to baví víc."
IPady používáte i v „mobilních učebnách“. Co to je?
Je to sada iPadů, které si může učitel libovolně odnášet do různých hodin a nejsou fixované na žádnou konkrétní učebnu informatiky. Využívá je asi půlka školy. Můžete s nimi jít kamkoliv, do tělocvičny, na chodbu…
Kam je berete vy?
Beru je se čtvrťáky a páťáky na hřiště a používáme je jako ovládání robotické hračky Sphero, učíme se tím např. první programování. Kolegyně s iPady natáčela s dětmi rozhovory. Nebo jsme s nimi chodili přeměřovat školu a na základě toho jsme odhadovali, kolik potřebujeme barvy na natření budovy školy nebo jaký je obsah plochy oken a podobně.
Které aplikace jste si oblíbila?
Nejčastěji Socrative, kde si mohu vytvářet svoje příklady, které pak děti dělají buď jako procvičovací, nebo testové, na známky. V digitálním rozhraní toho spočítají mnohem víc, aniž by si uvědomovaly, že vlastně počítají. A zpravidla je to baví víc. Pravidelně iPady na jednu hodinu v týdnu přinesu a píšeme písemku v tom Socrativu. Dále ráda používám GeoGebru pro geometrii a také Algebra Touch, kde lze trénovat třeba roznásobování nebo rovnice. Mohou si třeba zkoušet, že když přetáhnou kladná čísla z jedné strany rovnice na druhou, tak je změní na záporná a tak dál. Některé aplikace také přináší spousty možností, jak například dětem zprostředkovat tvary v prostoru, jejich vlastnosti i přeměnu sítě tvaru z plochy na prostorový obrazec.
Vyučujete i občanskou výchovu. Jak iPady využíváte v ní?
Například na základní vyhledávání informací nebo žáci natáčeli různé rozhovory, namísto referátů si také vytvářeli animace v aplikaci Stop motion. Dařilo se to už i čtvrťákům. Přinesli si své vlastní postavičky, plyšáky, animovali je a byli z toho nadšení.
Používáte kromě iPadů i jiné digitální pomůcky?
Jimi to začalo, v tuto chvíli jsme výrazně dál. Využíváme spoustu robotických hraček, 3D tiskárnu a snažíme se vše čím dál víc dostávat do výuky. Byť toto je zatím spíš v začátcích, osaháváme si to tak druhým rokem. Vloni jsme školu vybavili nejjednoduššími roboty, což jsou blueboti, které využívají kolegyně už od té 1., 2. třídy a moc si je chválí. Je to jednoduchý robot, který funguje na základě mačkání šipek, kterými se pro robot vytváří kódy. Buduje v dětech první základy pro algoritmizaci a programování. Umožňuje za sebou tahat tužku, takže děti mohou kreslit svou trasu. Mohou mít za úkol objíždět písmenka, učit se abecedu nebo čísla od nejmenšího po největší atp.
A není pro vás nepříjemné, když nad vámi mají děti převahu?
Záleží na tom, jak se k tomu člověk postaví, co potřebuje k tomu, aby se cítil sebejistě. Mně tohle jako problém nikdy nepřišlo. Jsem ráda, když se dozvím něco nového, je fajn se takhle obohacovat navzájem.
Jaké další robotické hračky zkoušíte?
Od 3., 4. třídy zkoušíme zařadit ozoboty. Ti fungují za pomoci barevných kódů a lze je použít od 1. do 9. třídy, klidně i na střední škole, protože těch možností nabízí opravdu spoustu, velmi se nám osvědčují. A také používáme Sphero koule, de facto nerozbitné kuličky ovládané iPadem. Využíváme je prozatím převážně v informatice a je to jedna z hraček, které se hodí ven nebo do tělocvičny, třída na ně bývá malá. Ocení je malé i velké děti, umí spoustu věcí. A pak máme ještě lego spike a lego mindstorm, to jsou vyloženě informatičtí roboti pro žáky na 2. stupni. Se žáky 5. a 9. ročníku jsme testovali také 3D tiskárnu a 3D modelování i tisk zvládli skvěle.
Co byl největší problém, který jste při zavádění těch digi technologií řešili?
Možná ze začátku částečná nedůvěra některých kolegů, tu se většinou dařilo odbourat tím, že se přišli podívat do něčí výuky nebo jsme se dohodli, že půjdu do jejich hodiny s nimi. Používáme je teď od 1. do 9. třídy. Snad pomohl i fakt, že do nich nikdo není nucen, ne všichni s technologiemi potřebují pracovat. Což je z mého pohledu dobře, protože i děti to mají různě, někdo si raději hraje tradičně, jiný preferuje technologie.
„Nebát se, zkoušet. O nic nejde, nějak to vždycky dopadne a nikdy to nedopadne špatně. A když ano, tak příště bude líp."
Aplikací neustále přibývá. Co vám pomáhá se v nich orientovat?
Daří se nám udržovat skupinu učitelů, které to zajímá. Scházíme se asi jednou za dva měsíce a sdílíme, co zajímavého jsme kdo objevil. Bývá nás i 15 až 20. Hlavně v začátcích nám byly největší inspirací semináře a školení, zejména Letní škola s iPadem Malá Morávka, tam jsem byla opakovaně i s kolegyněmi. Potom konference Učitel IN a další menší semináře jako třeba Matematika pro život, je toho spousta.
Co byste ráda vzkázala kolegům, kteří s digitálními technologiemi zatím jen koketují?
Nebát se, zkoušet. O nic nejde, nějak to vždycky dopadne a nikdy to nedopadne špatně. A když ano, tak příště bude líp.
V čem vidíte tu největší přidanou hodnotu, když se do toho člověk pustí?
Ta doba je prostě jiná než před 10 nebo 20 lety a pro děti je práce s digitálními technologiemi přirozená. Děti mají mobilní telefony třeba od 1. třídy nebo je znají z rodiny. Stále více prací také vykonávají stroje, které někdo musí řídit, ovládat. Až se dnešní děti dostanou na trh práce, bude se po většině z nich tato znalost chtít. Nemusí si to v 5. třídě uvědomovat, možná to berou jenom jako hru, ale v závěru to pro ně bude velká výhoda. A pro mě jako učitele je to obrovská úspora času. Když jdu teď do třídy, nepotřebuji nic jiného než iPad a fixy na tabuli.
