V létě do lesa na jahody a borůvky, v zimě stolní hry a hrátky ve sněhu, na jaře péče o lesní kamarády. I tak se dá shrnout rok v MŠ Chlístovice. V čele školky stojí třetím rokem Jana Šichmanová.
Před třemi roky jste se v Krsovicích stala ředitelkou. Co vás k tomu rozhodnutí přivedlo?
Práce ředitelky nebyla nikdy moje ambice, mám raději práci přímo s dětmi než papírování. Ale krsovická školka je moje srdcová záležitost. Jako učitelka pracuji osmým rokem. Když se zde objevilo místo ředitelky, řekla jsem si, že to kvůli zdejšímu týmu zkusím.
S dětmi se snažíte trávit hodně času v přírodě. Proč je to pro Vás konkrétně důležité?
Příroda nabízí možnost být v pohybu, provětrat si hlavu, uklidnit se. Prostě jen tak být a pozorovat tu krásu. Je navíc velký rozdíl vidět nějaké zvíře nebo rostlinu na obrázku, a naživo, děti to pak mohou prožít všemi smysly. Třeba u borovice si mohou sáhnout na kůru, přivonět si. Když porovnávají šišky, procvičí si matematickou gramotnost. Důležité pro nás je podporovat děti i v pohybu.
Jak to děláte uvnitř?
Ve spolupráci se Sokolem máme projekt cvičení se Sokolíkem Pepíkem, kde s dětmi vytváříme překážkové dráhy, moc je to baví. Jezdíme také s předškoláky na plavání.
Jak funguje vaše smíšená třída?
Malé děti se mohou učit nápodobou od starších. Hodně k tomu využíváme centra aktivit, takové koutky, kde děti ve skupině řeší různé úkoly. A ty velké se zase učí trošku o někoho pečovat, starat se.
Interiér máte rozdělený v souladu s programem Začít spolu na tematické koutky. Který mají děti nejradši?
Každé dítě má jiné zájmy a vyhovuje mu něco jiného. Některé baví písmena a s radostí z nich skládá slova, jiné nejraději tráví čas ve výtvarném koutku a další dává přednost objevování s mikroskopem. Děti, které rády zpívají, si oblíbily například melodické zvonečky. K dispozici máme také bohatě zásobený výtvarný ateliér, jehož vybavení nám pomáhají doplňovat rodiče. Nově ho od září dětem ve volných chvílích zpřístupňujeme bez omezení, aby si mohly samy vybírat, z čeho a jak chtějí tvořit.
Jak se vám to osvědčilo? Není to náročné na údržbu?
Ani ne, tak jako v jiných koutcích má ateliér svá pravidla. Například místa, kam se mají věci ukládat, jsou označená obrázky těch předmětů, děti se učí samostatně je vracet na jejich místo.
Co ještě krom samostatnosti je pro vás důležité, aby si děti z vaší školy odnesly?
Přála bych si, aby děti od nás odcházely se zdravým sebepojetím, dokázaly přijmout své silné i slabé stránky a uvědomovaly si vlastní hodnotu. Aby uměly spolupracovat s ostatními, byly otevřené k jejich potřebám, chovaly se zdvořile, tolerantně a s respektem. Zároveň se snažíme vést děti k tomu, aby dokázaly vyjadřovat své potřeby a uměly pojmenovat své úspěchy. Velký důraz klademe také na úctu k dospělým, zejména ke starším lidem. Rádi bychom, aby děti odcházely s osvojenými základy slušného chování, tedy aby uměly pozdravit, poděkovat a poprosit.
Váš pedagogický tým je dlouhodobě stabilní. Co tomu pomáhá?
Co nám pomáhá? Na to by asi měl odpovědět můj tým :D. Řekla bych, že důležitá je především otevřená komunikace, nastavení jasných pravidel a očekávání a férové podmínky pro všechny. Snažím se o maximální otevřenost, kolegyně mají možnost do chodu školky mluvit. Já někdy také dělám chyby, mnohdy si nejsem něčím jistá a potřebuji znát jejich pohled. Všechno jde vyřešit, ale chci znát pravdu, a pak se za nimi vždycky snažím stát. Snažím se mezi nás také dělit práci spravedlivě. Sama školku nevytvořím.
Co Vám ta práce dává?
Především pocit smysluplnosti. Každý den ovlivňujeme vývoj dětí, který je pro jejich život zásadní. Pomáháme jim budovat sebevědomí, vztahy, hodnoty i vztah k učení. Ve školce se také člověk pořád učí. Musím se vzdělávat ve věcech spojených s řízením školky, zákonech, účetnictví a podobně. Ještě mnohem raději ale jsem, když děti řeknou, že si chtějí povídat třeba o sýkorkách. Jdu si pročíst knihy o ptácích, abych jim mohla odpovědět na jejich dotazy, třeba jak se sýkorky chovají. Já se hrozně ráda vzdělávám, i proto jsem ráda, že v regionu máme CPV Kutnohorsko. Také jezdíme rády s kolegyní třeba na inspirativní návštěvy, mně osobně hodně dává i program pro ředitele škol Ředitelská klubovna, kde vidím, když jsou nějaké problémy, že na to nejsem sama. Že nejsem jediná, kdo má ten problém. Sdílíme s lektory i dalšími řediteli praktická řešení. Velmi mě ovlivňuje také naše průvodkyně školy z CPV Mirka Vagenknechtová, zejména co se týče prvků Začít spolu. Je skutečně odbornice, má za sebou praxi a můžu se s ní o čemkoliv poradit.
V čem Vám třeba pomohla?
Postupně jsem změnila některé způsoby uvažování o fungování školky. Když třeba Mirka přišla s tím, že bychom měli dělat ranní úkol ve třídě, bála jsem se, chtěla jsem ho dělat v šatně. Mirka mi ale řekla, že tam ztrácí svůj smysl. Nakonec jsme jí dali zapravdu a jsem moc ráda. Mirka mě nutí neustále přemýšlet, dává mi podněty ke vzdělávání.
Zmiňovala jste Začít spolu. Usilujete o kompletní napojení na ten program?
Máme rádi od všeho trošičku. Centra aktivit se zatím snažíme dělat jednou týdně, spíše tedy čerpáme prvky, ale podle základních principů, které se týkají třeba přístupu k dětem a rodičům, jedeme. Prostředí máme podle Začít spolu upravené na tematické koutky. Snažíme se, aby naše dny byly pestré – jezdíme na plavání, do knihovny, chodíme na turistické pochody, cvičíme a podobně.
Co je pro Vás na práci ředitelky nejtěžší?
Asi administrativní práce. V jednotřídkách je také velkým problémem nemoc kohokoliv z personálu. Když mi onemocní paní učitelka a paní provozní zároveň, tak jsem ráno paní učitelka, odpoledne paní učitelka za nemocnou, k večeru uklízečka a do půlnoci pak sedím coby ředitelka u počítače. I v tomto nám trošku pomáhá právě CPV Kutnohorsko – když se nám třeba vloni v prosinci rozbilo topení, koordinátorka nepedagogické podpory obvolala několik školek, jestli bychom u nich mohli na pár dní přebýt, a Malešov nám na to konto nabídl zázemí u nich. Nakonec to nebylo potřeba, závada se vyřešila, ale ten vstřícný krok i rychlou reakci z CPV jsem velmi ocenila. I díky CPV se vztahy mezi školkami v regionu opravdu zlepšily. Více se potkáváme na různém vzdělávání, víc se známe.
Ve vizi školky máte slova „podpora, respekt, odpovědnost, vzdělání, aktivita nebo zodpovědnost“. Co pro vás přesně například „respekt“ znamená?
Respektujeme tempo dětí, fakt, že přichází z různých prostředí, že mají individuální potřeby. Právě individuální přístup byl jednou z věcí, které rodiče ocenili i v dotaznících, které jsme jim pro zpětnou vazbu na školku dávali.
Čtěte také:
Inspirativní návštěva v MŠ Chlístovice/Krsovice
Minigrant – Čím nekrmit bažanta?
Rozhovor s průvodkyní CPV Kutnohorsko Miroslavou Vagenknechtovou
Lucie Römer
autorka
