Proč tradiční akademie v ZŠ Malešov vykročila blíž komunitnímu setkání. Rozhovor s ředitelkou Lenkou Kolmanovou
V čem se letošní Edufest lišil od tradiční školní akademie?
Dřív tu bývala vystoupení našich žáků a rodiče se přišli posadit do hlediště a pasivně se dívali, co si pro ně naši žáci připravili. Letos šlo o interaktivně pojatou akci, kde bylo méně věcí nazkoušeno dopředu, vystoupení vznikala do značné míry spontánně. Vzniklo mnohem víc prostoru si popovídat, zastavit se třeba u kávy. Mnohem víc se letos zapojili děti i rodiče.
Jak k tomu došlo?
Vděčíme za to hlavně Eduzměně. Ta první pobídka přišla od naší průvodkyně Elišky Pácaltové, když přišla s nabídkou párové výuky. To nás spolu s paní zástupkyní strašně nadchlo, že by přišli umělci z ulice a spojili své působení s naší klasickou výukou. Když k nám chodili, zamýšleli jsme se nad tím, co bude tím výstupem, jak to rodičům předvedeme, co děti dělaly a jak je to bavilo. Tak se postupně začala odvíjet myšlenka Edufestu.
Byli stejně nadšení i učitelé, když se jim najednou ve výuce objevil někdo cizí, koho neznali a dělá něco, co dosud nedělali?
Snažili jsme se s tím plánem učitelem citlivě seznamovat. Míra zapojení byla ve finále různá, některé paní učitelky zůstaly spíš pasivním pozorovatelem, jinde se do toho vrhli naplno. Občas nějaký zádrhel byl, ale tak jsme to řešili v průběhu, sedalo si to. Ti více a méně nadšení se najdou vždycky, pro mě je důležité, že se to hodně líbilo dětem.
Co oceňovaly nejvíc?
Tu invenci zvenčí, změnu.
Čím vším se zapojily děti?
Děti mají skryté rezervy a jsou neskutečné v tom, co samy dokážou vytvořit. Pro Edufest vymyslely tombolu, fotokoutek, svoje prezentace na pódiu, zážitkovou knihu festivalu či bannery prezentující Žákovský parlament.
Klasické akademie kladou hodně důraz na perfektní přednes něčeho, co děti dlouho cvičily. Nebála jste se, že budou rodiče čekat právě toto a že odpoledne bez nácviku neproběhne v jejich očích, když to tak řeknu, „dostatečně perfektně“?
My jsme to chtěli pojmout jako příjemně strávený čas. Já si myslím, že i když děti něco zkazí, je to pěkné. Něco se z toho naučí. Na Edufestu nabraly mnoho zážitků.
V čem se přípravy a motivace dětí lišily při přípravách klasické akademie a Edufestu?
V případě Edufestu jsme měli vydatnou pomoc Eduzměny, zapojili se umělci, plánovali jsme to spolu. Kdežto když je to klasická akademie, je to hodně o jednotlivých třídách a třídních učitelkách, pro které to je také hodně náročné, hlavně časově.
A co se motivace dětí týče?
Žáky baví obojí, i na akademii se zapojují, ti starší si vymýšlejí třeba scénky. Když se nacvičuje, funguje u nich upřímně řečeno i ta motivace „paráda, ulejeme se“. Já bych akademie nerada hanila, také na nich vždycky stojím zjihlá a brečím s rodiči, když se to povede. Jde o dva úplně jiné druhy slavností.
Kterým směrem byste se chtěla vydat příští rok?
Myslím, že takhle ve velkém to příští rok opět nezvládneme, ale dovedu si představit nějaký kompromis, půl na půl. Ta myšlenka sejít se s rodiči, třeba i v menším seskupení, v rámci třídy nebo tak, se mi hodně líbí. Rodiče pak přijdou i mimo konzultace a třídní schůzky s námi pobýt, není to pak jen o učení, chování a ostatním ve třídě, ale dovíme se i jak se mají a trošku nahlédneme do svých životů. Vidí, že i učitelky mají svoje starosti a tak. Máme výhodu toho, jak jsme malá škola, protože můžeme zázemí dětí nahlédnout lépe. Potěšilo mě, že nám maminky letos pomáhaly, napekly, pomáhaly nám s instalací stánků a podobně. To hodně potěší.
Děkujeme za rozhovor.
autor textu a fotografií: Lucie Römer
