Daniela Svobodová vede mateřskou a základní školu a školní jídelnu v Červených Janovicích dva roky. Škola prošla mnoha změnami a těší se z rostoucí přízně dětí i rodičů. Co za tím stojí?
Za posledních 5 let se počet dětí ve vaší škole zvedl z 28 na 46. Co to podle Vás způsobilo?
Nejvíc asi to, že jsme otevřeli druhé oddělení školky.
Na čem váš přístup stojí?
Chci, aby se děti zapojovaly do rozhodování a abychom věci tvořili společně. Nechci v týmu učitelky, které se před děti posadí a něco přednáší. Chci, aby se ve třídě respektovala pravidla a zároveň měly děti maximální možnou volnost, svobodu. Dále neuznávám vymodelované pseudohry na zodpovědnost, samostatnost…sebevědomí… Např. různé placené programy s tímto zaměřením. Když se jen trochu zamyslíme: dá se zodpovědnost, samostatnost, zdravé sebevědomí vybudovat za 3 hodiny? Je to dlouhodobý, každodenní proces. Líbí se mi, že naše děti mají od 1. ročníku úkolníčky a už od ledna jsou schopné samy si zapsat úkol, aktivně se účastnit třídní schůzky, říct svůj názor v komunitním kruhu, požádat o něco, ale i říkat NE, když se jim něco nelíbí. Postupně se učí si svůj názor obhájit.
Proč jste se rozhodla stát ředitelkou?
Učím skoro třicet let, s krátkou pauzou celý život. Stát se ředitelkou mě nikdy nelákalo, neplánovala jsem to. Bývalé paní ředitelky si velmi vážím. Když se rozhodla, že odejde, představila jsem si, že bych si musela zvykat na nového člověka. Našla jsem si koučku, která mi mj. pomáhala upevnit se v rozhodnutí.
Co vám pomohlo novou funkci zvládnout?
Neskutečně mi pomohla bývalá paní ředitelka, kdykoliv jsem potřebovala, přijela a vysvětlila mi cokoliv ohledně administrativy, tabulek, výkaznictví. Dále mě vždy dobře poradila Eva Filipová, ředitelka školy z Louňovic p. Blaníkem, s níž mě propojila Eduzměna. Pomohlo mi také, že mi Eduzměna na začátku zaplatila koučku i různá školení a poskytla průvodkyni Jitku Gabašovou. Co mi dále hodně pomáhá, je velká podpora obce. A co mi pomáhá nyní asi nejvíc, jsou dobré vztahy mezi zaměstnanci v naší škole.
Vaše předchůdkyně školu vedla 17 let. Jak se Vám daří prosadit nový směr pedagogického směřování ve sboru?
Rádi děláme různé projekty napříč školou, družinou, jídelnou a školkou. Chceme udržet rodinný charakter školy, hlavně ohledně individuálního přístupu k dětem. Absolvovali jsme také některé inspirativní návštěvy – nebojíme se přiznat svoje slabé stránky a nechat si poradit. Máme všechny velmi podobnou filosofii výchovy a vzdělávání. Kdo ji nemá, školu opustil.
Kde jste se byli například podívat?
V Křeseticích, Louňovicích p. Blaníkem nebo v Církvici a na Kamenné stezce v Kutné Hoře. Bylo zajímavé vidět, jak tam pracují s prvky Začít spolu.
Míříte také k zapojení do této sítě škol?
Zatím o tom přemýšlíme. Já nemám moc ráda nálepky, řadu prvků ze Začít spolu tu máme, ve školce už déle, ve škole ho zařazujeme vědomě asi rok. Ale máme také něco z Montessori, něco z učení venku, klademe důraz na participaci dětí, je toho víc. Nechci se úplně nechat svazovat. Zároveň potřebujeme být srozumitelní navenek. S výhledem na to, že počet dětí bude všude klesat, je pro nás důležité, aby rodiče rozuměli tomu, jak to u nás funguje. Nejvíc pomáhá, když přijdou rodiče i s dítětem a pobydou s námi na vyučování.
Co by vám ve funkci pomohlo?
Větší předvídatelnost kroků ze strany MŠMT, v posledním roce nás ministerstvo opakovaně vrhá do velké nejistoty zejména v oblasti financování, což je pro malotřídky extrémně náročné. Myslím, že by mělo být velmi pečlivě propracované odborné vedení začínajícího ředitele/začínající ředitelky.
Co je podle vás silnou stránkou vaší školy?
V naší školce, škole a jídelně vedeme děti přirozeně k samostatnosti, odpovědnosti za své jednání, svobodě slušného vyjádření názoru, ke zdravému sebevědomí a empatii.
Popsat, jak to děláme, můžeme. Můžeme se zapojit do spousty programů, které to podporují, ale to ještě není záruka, že tak pak opravdu děláme. Jsme ale velmi otevřeni návštěvám – zájemci se mohou přijít k nám do školy podívat a strávit tu tolik času, kolik jen budou potřebovat – jsou vítáni.
Pět let s Eduzměnou
Vzpomenete si ještě na první dojmy, když jste slyšela, že v regionu bude fungovat Eduzměna?
Moje první dojmy byly, že to jsou lidé, kterým jde o to, aby bylo ve školách dobřeod začátku se mi na vás líbil přístup, že budeme rozvoj školy tvořit společně. Jen bych asi zpočátku bývala ocenila nějakou větší koncepčnost a naslouchání názorům profesionálů – pedagogů. To se ale postupně vyvíjí a je důležité, aby si vedení dokázalo dobře definovat potřeby své školy a zakázky, které pedagogům připadají smysluplné a jsou v harmonii s vizí a filozofií školy.
Co vám přijde z programů, které od Eduzměny/CPV využíváte, nejpřínosnější?
Průvodcovství v dotačním programu OP JAK, setkávání ředitelů, finanční i metodická podpora v celoškolním projektu Žijeme a jíme zdravě, podpora nepedagogů a technická podpora od koordinátorky nepedagogické podpory Martiny Pokorné.
Jaké pozorujete dopady působení Eduzměny?
Došlo k přirozenému otevření školy, nastartování důvěry. Učíme se být otevření a nebát se, umožnit dětem se skutečně zapojit. Teď, když chystáme novou vizi školy, ptáme se i jich, co se jim na škole (ne)líbí a jakou by ji chtěly mít. Tento přístup je mi blízký a Eduzměna mě v něm podpořila.
Jak se to povedlo?
Tím, že ukazujete příklady z jiných škol, kde to jde. Že nabízíte podporu. Když jsme se báli dne otevřených dveří, byli jste tu s námi a pomohli jste nám to zvládnout. Propojili jste nás na další školy, nabízíte nám inspirativní návštěvy a pomohli jste nám jednu uspořádat. Za mě je velmi cenné zejména, že jsem s ostatními řediteli v úzkém kontaktu.
Lucie Römer
autorka
