Je středa ráno, vrcholí podzim a na louce u mlýna Paběnice právě zkouší kompletní učitelský sbor ZŠ Malešov přenést a vztyčit dřevěný stožár za pomoci lan, aniž by se lana či stožár při přenášení dotkly země. Učitelky, asistentky i vedení školy jsou rozdělené na dva týmy a každý volí jinou strategii. S lektory se následně učí, jak ze zážitku vytěžit klíčové zkušenosti. Na společné učení i práci si Malešovští vyhradili tři dny. Tři dny na sebe a svoji školu, pod vedením průvodců Centra podpory vzdělávání (CPV) Kutnohorsko a externích lektorů.
S nápadem vyrazit na vícedenní výjezd přišla na jaře průvodkyně školy Světlana Vaštová. „V běžném koloběhu je obtížné najít čas, aby se celá sborovna potkala, vydechla, měla klid na sebe, mohla začít plánovat, co je ve škole hluboce třeba dělat,“ shrnuje důvody výjezdu mimo školu Vaštová.
Nápad „nasedl“ na úvahy, které v té době mělo i vedení školy. „S mojí zástupkyní Janou jsme se vloni přihlásily do programu Eduzměny Ředitelská klubovna. Přemýšlely jsme, jak teorii, kterou jsme tam načerpaly, převést do praxe. Světlin nápad s výjezdem to nabízel,“ říká ředitelka školy Lenka Kolmanová.
Tmelení, vize a pracovní skupiny
Vedení si od pobytu v Paběnicích slibovalo vznik pracovních skupin učitelů a nastartování školy dle principů učící se organizace a zahájení práce na nové vizi školy. Tu předchozí tvořilo vedení samo. „I díky vzdělávání v CPV máme nové informace. Uvědomujeme si, že společnost se mění, vzdělávání a školství také,“ přemýšlí Kolmanová. A protože je pro ni a její zástupkyni Janu Schneiderwindovou důležité, aby vizi přijala za svou pokud možno celá škola, rozhodly se ji do její tvorby také celou zapojit.
Práce na vizi se tedy stala kromě mnoha dalších aktivit jednou z náplní výjezdu. Už koncem jara si sbor také řekl, v jakých dalších oblastech potřebuje škola pracovat a kde bude užitečné vytvořit pracovní učitelské týmy a jakým tématům se intenzivně věnovat.
Vztyčit stožáry se ve starém mlýně nakonec povedlo, později vznikají i pracovní skupiny a flipy už se brzy plní nápady například na téma digitalizace – na zavedení online platformy, kam by mohli učitelé dávat online úkoly či informace pro nemocné, na automatizaci výkazů nebo na vzájemné učení se s AI.
Skupina čtenářská gramotnost zas brainstormuje nad tím, jak v dětech probudit nadšení pro čtení a udržet ho napříč stupni. „Když já sama nebudu číst, nebudou číst ani oni. Když probíráme jejich čtenářské deníky, dávám jim k nahlédnutí i ten svůj,“ sdílí například učitelka Jana Holinková.
Učitelky Michaela Česalová s Terezou Karlovou zase plánují založit metodické centrum pro sdílení všech pedagogů ve škole. „Sdílení dobré praxe, co komu kde funguje, pravidelné, jednou za měsíc,“ nastiňují kolegyně. „Každý by představil jednu aktivitu, co dělá, a pak bychom společně vybrali jednu, kterou bychom všichni během následujícího měsíce zkusili,“ dodává Karlová s tím, že by mohli zkusit i vzájemné hospitace v hodinách. „V takovém případě není problém zajistit suplování,“ reaguje Kolmanová.
Vzniká i skupina asistentek, které by se chtěly také pravidelně potkávat a řešit svá témata, zakládají vlastní whatsappovou skupinu. A aktivity plánuje i skupina, která si vzala na starosti účelnější využití školní zahrady. Promýšlí školní projekt, kde se do navrhování zapojí všechny třídy a děti přinesou své představy o tom, co má být na zahradě podle nich.
Tři dny v Paběnicích utekly Malešovským jako voda. Připravit je ale trvalo půl roku. „Vycházeli jsme z našich zkušeností z kurzů pro učitele v Prázdninové škole Lipnice a ze záměrů Eduzměny, ale chystali jsme to zároveň ZŠ Malešov na míru,“ říká Vaštová. Přesvědčit každého člena sboru, že vyjet na více dní někam mimo školu bude dávat smysl, nebylo jednoduché. „Museli jsme si vyjasňovat vzájemné potřeby a aktivity jsme přizpůsobovali i v průběhu pobytu,“ vysvětluje průvodkyně.
Učitelé si pokládali otázky a hledali odpovědi na téma „Jak se stát trvale učící se školou“, co potřebujeme změnit, posunout, zařadit do stávajícího stavu. A v čem se chci – potřebuji – posunout já jako učitel?
Výjezd proběhl v pracovní dny, neochudil tedy pedagogy o odpočinek, protože Kolmanová využila své pravomoci vyhlásit ředitelské volno. Nejmladší školní děti převzaly do péče vychovatelky z družiny. „Jsme moc rádi, že nám to ony i rodiče umožnili,“ děkuje ředitelka.
Na vlastní kůži
Malešov není jediná škola, kterou CPV Kutnohorsko přesvědčilo k celotýmovému vzdělávání formou zážitkové pedagogiky. Již předtím tuto zkušenost načerpaly i ZŠ Kácov a ZŠ Zbraslavice, v minulém školním roce také Střední průmyslová škola a v miniverzi letos i ZŠ a MŠ Červené Janovice.
V tématech výjezdů či společné práce sborů se objevoval wellbeing, práce na hodnotách školy, oblast komunikace, společné naladění na školní rok či stmelování týmu a zapojení nových učitelů.
Vaštová se na nich většinou podílí s Jitkou Gabašovou, rovněž průvodkyní CPV Kutnohorsko, a na pomoc přizývají další experty. „Učitelé se díky zážitkové pedagogice hodně dozvídají o tom, jak fungují v rámci týmu, a taky jak mohou tímto způsobem pracovat se třídou, aby podpořili skupinovou dynamiku a dobré učení,“ vysvětluje Gabašová.
V případě Malešova šlo zároveň o nově vzniklý pilotní program zaměřený na zapojení učitelů do práce na rozvoji školy.
Obavám navzdory
Malešovští nelitují. „Padaly ve sboru názory, že nepotřebujeme pracovat na týmové spolupráci, protože se známe, máme se rádi. Což je pravda, ale je to jiné, když s týmem pracuje někdo z venku,“ říká Kolmanová s tím, že externista vidí a pojmenuje to, co oni sami nevidí. „Navíc to vedení školy umožní užívat si to s týmem,“ dodává zástupkyně Jana Schneiderwindová.
„Jet mimo školu a na víc dní pro nás znamenalo vystoupení z komfortní zóny,“ přiznává Kolmanová. „Upřímně řečeno jsme se bály, jak to bude přijato,“ pokyvuje i Schneiderwindová. „Obavu, zda to bude za ty nervy a čas příprav stát, jsem měla v myšlenkách na pozadí celé léto,“ říká Kolmanová. Tým o výjezdu hodně komunikoval a vznikla řada kompromisů, například že na místě přespí jen kdo chce.
Na místě se prý ředitelčina nervozita brzy rozplynula. „Lektoři nás tak vtáhli, že jsme se plně zapojili. Vše ze mě spadlo a moc jsem si to užila,“ říká ředitelka. „Nesmíme to hlavně nechat vyšumět, musíme se scházet a udržet to, co jsme tu vymyslely,“ říká zástupkyně ředitelky Jana Schneiderwindová.
Zdá se, že zkušenost z Paběnic jen tak nevyšumí. Na konci roku, kdy tento text vzniká, přichází ze školy zpráva, že vzniklé metodické centrum za sebou má už několik setkání a i práce ostatních skupin běží na plné obrátky. „Mám obrovskou radost z potenciálu celého týmu,“ dodává Kolmanová.
Lucie Römer
autorka článku a videoreportáže
Čtěte také
Proč tradiční akademie v ZŠ Malešov vykročila blíž komunitnímu setkání. Rozhovor s ředitelkou Lenkou Kolmanovou
Čtěte také:
Jsme víc spolu - ZŠ Malešov se ohlíží za čtyřmi roky po boku Eduzměny
