Navštívit školu BBS Haren Donk en Reit School je zážitek už jen díky její budově. V minimalisticky pojaté budově převládá sklo, přiznaný beton a cihly. Zdejších 275 dětí má k dispozici spoustu prostoru v multifunkčním domě, kde krom základní školy sídlí i jesle, vedení města, sociální pracovníci či nízkoprahový klub.
Je čtvrtý den výjezdu Eduzměny do Nizozemí a BBS Haren Donk en Reit School je jednou z deseti škol, které navštěvujeme.
Ráno ředitele
U vchodu nás vítá její usměvavý ředitel Frank van de Veerdonk. Stejně jako nás teď tu prý vítá každé ráno svoje žáky. „Je důležité pozdravit rodiče a vidět, v jakém rozpoložení děti přichází. Smějí se? Nebo byla těžká noc?“ říká perfektní angličtinou. V 8:30 zazvoní a se vydá projít osobně všechny třídy. „Zkontrolujeme, které děti chybí. Pokud nejsou omluveny, obvolává moje sekretářka jejich rodiče,“ říká s tím, že každý den řeší neomluvené absence 10 až 15 žáků. Pokud rodiče nedostihnou, zkusí jim napsat přes komunikační systém školy, pošlou e-mail, znovu zkusí telefon. U notorických záškoláků se pak škola vydá za rodiči domů (většinou školní sociální pracovník) a pokud dítě nezastihnou, volají preventisty kriminality. Nejde ale o standard na všech nizozemských školách. Okolí školy s upravenými cihlovými domky, rybníčky s kachnami a přežvykujícími ovcemi tak na první pohled nevypadá, ředitel ale opakuje: „Nacházíme se ve skutečně problematické čtvrti.“ “Jeho” děti potřebují být ve škole. „Tohle je bezpečné místo. Dáváme jim strukturu, well-being, péči. Tak to doma často nemají,“ vysvětluje van de Veerdonk.
Pocit pohody jim zajišťuje už jen samotná budova – jednotlivé třídy tráví celý den ve své vlastní mítnosti a budova je rozdělena na několik hnízd věkově blízkých tříd, které jsou od sebe poměrně hodně vzdálené. Mezi nimi jsou například moderní školní knihovna, koutek s živými rybkami, šatny či administrativní místnosti, které mimo jiné také způsobují oddělení hluku mezi jednotlivými sektory. I interiér školy nese hodně přiznaného betonu, dřeva a skla. Prosklená je i ředitelna, většina tříd a výbava sestává z krásného nábytku v klidných pastelových a přírodních barvách.
Větší socioekonomická náročnost žáků škole zároveň zajišťuje přístup k nadstandardním finančním zdrojům od místní radnice. Škola tak nabízí odpoledne bezplatně kroužek rapu, breakdance, výuku hry na hudební nástroje, fotbal, hokej, judo, kódování ICT, tvorbu podcastů, fotografování, natáčení videí a jejich editování –plavání či jízdu na kole. V suterénu je také šik nízkoprahový klub vybavený světelnými reflektory, dřevěným nealko barem či multifunkčním herním stolem. Klub funguje samostatně, ale žáci ho smí volně využívat a potkávají se tam i se staršími dětmi, které už odešly na další školy.
Ve třídách panuje tak jako v jiných školách, které jsme navštívili, příjemná atmosféra, nikdo tu nekřičí a neokřikuje, v některých učebnách vidíme pomůcky na podporu soustředění jako jsou sluchátka nebo gumy na židlích.
V rámci projektu Peaceful Primary School mají zdejší žáci každý týden hodiny o well-beingu, bezpečnosti a výchově k občanství. Zaměstnanci se pravidelně setkávají s učiteli a rodiči a řeší bezpečnost v širším sousedství. Školí tu také dětské mediátory z řad nejstarších žáků, kteří projdou školením a potom pomáhají řešit drobné konflikty například během přestávek, které zde tak jako na jiných nizozemských školách děti tráví pravidelně venku.
Když se s námi ředitel van de Veerdonk rozloučí, odchází dělat dozor právě na jednu venkovní pauzu. Má na to čas, nábor zaměstnanců, účetnictví, správu budovy a další nepedagogické záležitosti za něj totiž řeší zdejší obdoba středního článku, School Board Signum Onderwijs. „Bez středního článku si práci ředitele vůbec nedokážu představit,“ říká. Zdejší radnice navíc platí děti proškolené ve funkci „junior city trainers“, které chodí i během výuky pomáhat třeba na sportovní zápasy nebo jiné akce školy, ale vidíme je i v hodině tělocviku.
Krom toho se škola BBS Haren Donk en Reit School snaží děti vést ke zdravému životnímu stylu. Všechny děti tu denně dostávají zdarma ovoce a dvakrát týdně teplý zeleninový oběd, Třikrát ročně přijdou do každé třídy také profi kuchaři a učí děti zdravě vařit.
Škola BBS Haren Donk en Reit School je výjimečná svým umístěním v budově radnice. Nicméně propojování škol s dalšími institucemi, například komunitním centrem pro všechny generace nebo s jeslemi jsme tu viděli opakovaně. A opakují se i nové, moderní budovy. „Životnost školních budov je 40 let, pak se mnohdy zbourají a postaví nové, lepší,“ říká ředitel Frank van de Veerdon.
Provázanost
Krom této školy jsme dnes navštívili i školy KC Meerlaer, KC Palet a KC Troubadour. Zaujalo nás například, že někde pomáhají pracovat s vysoce nadanými dětmi rodiče, že tu může každá škola poprosit o spolupráci s veřejnou knihovnou, která jim pravidelně přiváží/odváží regál knih. Jinde se všichni žáci i rodiče učili každý týden nějakou společnou píseň, kterou pak využívají i na setkáních. Někde školního psy a kozy na dvoře, běžná jsou ve třídách mladších dětí také vaničková pískoviště.
Překvapila nás i existence školy určené převážně pro Romy, že skoro žádné školy nemají jídelnu a mnoho škol nemá tělocvičnu, takže vozí děti na tělocvik speciálními autobusy mnohdy prý i 15 minut daleko. Nebo že tu ani čtyřleté děti nemají po obědě žádný odpočinek, ale pokračují ve výuce. „Na druhou stranu zůstávají na stejné škole od čtyř lety do dvanácti, nezažívají tedy stres ze změny budovy a zvykají si po celou dobu na stejná pravidla,“ říká Miroslava Vagenknechtová, regionální průvodkyně Eduzměny/CPV a ředitelka MŠ v Chrudimi.
Po exkurzích jsme si poslechli přednášku Jana Heijmanse, ředitele zmiňované organizace Signum Onderwijs. „Učitel by měl dát nad rámec obsahu učiva i kousek sebe – předat dětem hodnoty, vzorce chování, způsob přemýšlení,“ řekl například.
Tři dny návštěv a přednášek jsme uzavřeli reflexí. Na její prvky se můžete těšit v příštích dnech na našem webu. Večer patřil poznávání krás studentského města Utrechtu, která nás nadchlo. V pátek jsme si před cestou do Česka prohlédli Amsterdam, doplnili zásoby tulipánových cibulek i kulturního kapitálu a vyrazili jsme plni dojmů domů.
Za mimořádně zajímavou studijní cestu děkujeme všem donorům.
Lucie Römer
autorka textu a fotografií
