Na dvoře školy De Meerpaal v Haagu si hraje asi padesát dětí. Venku fouká vítr a prší, děti tu přesto tráví povinně všechny větší přestávky. Hrají fotbal, testují prolézačku nebo si jen tak povídají. Zpoza rohu je pozorují dvě školní ovce, uvnitř budovy mají své pelíšky dva školní psi. Moderní cihlová budova De Meerpaal se nachází, jak název napovídá, kousek od moře. A její návštěvou spolu s dalšími dvěma pokračuje pětidenní exkurze Eduzměny do Holandska pro ředitele, učitele a další partnery z oblasti vzdělávání.
V úterý jsme navštívili trojici škol v Haagu, a byť se v mnohém lišily, sborovnami se prolínala témata otevřenosti školy širší komunitě, moderního vybavení i nedostatku učitelů.
De Meerpaal se nalézá v převážně homogenní čtvrti bez etnických menšin, jež ale trpí vysokou kriminalitou, drogami a podobně. „Řada našich dětí to doma nemá lehké, proto je naší prioritou, aby pro ně byla škola místem, kde se cítí bezpečně,“ vítá návštěvu ředitelka školy Ryanne van Gool. Tak jako do ostatních škol sem chodí děti od čtyř let, kdy zde školní docházka začíná, do dvanácti. (De Meerpaal navštěvuje navíc ještě několik dvouletých dětí v samostatné třídě.)
Před šesti lety se škola rozhodla podpořit dobré klima zavedením systému Positive Behavior Intervention Support (Podpora pozitivního chování, PBIS), který v Česku pomáhá zavádět SOFA. Přítomná manažerka této organizace, Lenka Hečková, s holandskou pedagožkou sdílela zkušenosti s tímto nástrojem, stejně jako například se zástupci ZŠ Kamenná stezka či Týmů duševního zdraví (TDZ), kteří s ním též pracují. (Na Kutnohorsku ho používá ještě ZŠ Hůrka a zvažuje ho ZŠ Zruč n. S.)
PBIS spočívá v celoškolním nastavení pravidel dobrého chování, která se pak připomínají, vizualizují a aplikují jinak v jídelně, jinak na chodbě, jinak ve třídě. „‚Chováme se bezpečně‘ na hřišti je jiné než ve třídě,“ vysvětluje Hečková. Nástroj počítá s tím, že funguje pro 80 % dětí, 10–15 % dětí potřebuje intenzivnější práci (zejména děti se speciálními vzdělávacími potřebami) a 5 % dětí nestačí a potřebují další mezioborovou podporu.
De Meerpaal navíc s PBIS pracuje i v přilehlém komunitním centru, které se školou úzce spolupracuje například v nabídce odpoledních kroužků, ale i v širším okolí. Škola děti vede k tomu, aby na svá tři pravidla – bezpečnost, respekt a odpovědnost – myslely, i když jdou třeba do supermarketu. „Pro mě to je neskutečná inspirace, jak s PBIS pracovat dál,“ říká Miloš Březina z TDZ.
A jak k PBIS učitele v De Meerpaal přivedli? Celý sbor prošel školením. „A také kolegům říkám, že 80 % chování ve třídě zrcadlí to, jak se chová učitel,“ říká ředitelka s tím, že důležité také je, že se snaží tam „skutečně být pro svůj tým“. „Někdy to znamená, že večery nebo víkendy trávím řešením e-mailů, ale být tu pro ně je moje priorita,“ říká van Gool.
Holandský střední článek
Pomáhá jí s tím mimo jiné tzv. school board, holandská obdoba středního článku. Tedy instituce, jež skupině škol zajišťuje administrativní i jinou podporu. De Meerpaal spadá spolu s dalšími 31 školami pod střední článek nazvaný SCOH. Ty školám například zajišťují nábor nových zaměstnanců, údržbu budov, ale i vzdělávání učitelů. Placeny jsou tyto instituce ministerstvem školství i soukromými donory.
Přestávky outsourcujeme
Kromě De Meerpaal dnes kutnohorský tým navštívil i haagské školy Prinses Irene a De Spiegel a šlo o pestrý mix. Zatímco na Prinses Irene chodí děti 30 různých národností a jejich rodiče se mnohdy potýkají s vážnými socioekonomickými problémy, De Spiegel navštěvuje spíše elita, například děti, jejichž rodiče pracují v nadnárodních korporacích nebo haagských politických institucích (sídlí zde i Mezinárodní soudní dvůr, jehož historickou budovu jsme také navštívili).
Podobně jako na řadě škol v Česku zde fungují tripartity, děti každý den, když přijdou do školy, označí svoji náladu na emociografu u dveří a během dne s tím pracují a každý den si dávají cíle pro ten den a kritéria jejich splnění. Funguje tu také tzv. podcastová hodina – učí se mluvit do mikrofonu, po škole chystají podcasty, učí se stříhat, pracovat s hlasem. Děti mají k dispozici dokovací stanice. A pozor, na velké přestávky si škola najímá externistu, který na ně chystá program.
Ranní káva s rodiči
Na škole Prinses Irene kutnohorskou návštěvu třeba zaujalo, že si zdejší ředitel prý každé ráno stoupne před školu a osobně vítá děti a rodiče, čímž nastartuje well-being. Škola tu začíná v 8:30 a každý čtvrtek pořádá „kávu pro rodiče“ – pozve je poté, co odvedou děti do školy, na kávu, někdy si pro ně přichystá i nějaké vzdělávací téma. V odpoledním čase se škola snaží dále rozvíjet talenty dětí, zejména nabídkou doučování navíc nebo různých kroužků.
I když si holandský učitel prý přijde za rok na 100 tisíc eur, pro zdejší trh je to zejména v Haagu, kde jsou vysoké nájmy, malý plat, a v Holandsku tak aktuálně chybí 10 tisíc učitelů. Některé školy proto prý dokonce učí jen čtyři dny v týdnu a pátý den mají děti ve škole volnočasové aktivity. Zdejší ředitel Jan Rijn Grool si stěžoval, jak obtížné je pro školu sehnat pedagogy. Se svým týmem se jednou týdně schází, mnohdy nad dalším vzděláváním, a funguje zde i kolegiální sdílení. S ohledem na vysoké procento žáků z rodin migrantů nabízí Prinses Irene hodiny holandštiny i rodičům.
Lucie Römer
autorka textu
