Loni v dubnu vyjelo třicet osm zástupců Kutnohorska a Eduzměny na poznávací cestu do Nizozemska. Během pěti dnů navštívili deset škol, aby načerpali inspiraci v zemi, kde je školství i wellbeing dětí na vysoké úrovni. Co si z cesty tehdy odvezli za inspiraci?
Jiří Kopecký, Gymnázium Jiřího Ortena
Bylo pro mě cenné navázání s lídry z jiných regionů, kde Eduzměna působí, a kteří se cesty také účastnili. Jedna z věcí, které zdejší school boardy (obdoba CPV) dělají, je, že umožňují učitelům sdílet dobrou praxi. Líbilo se mi i, že když ve škole něco nefunguje, zavolá ředitel na school board a oni mu na školu pošlou nějakého asistenta pro učitele, de facto mentora, který s danou oblastí dokáže pomoci.
Michaela Česalová, ZŠ Malešov
Plánuji víc zapojit rodiče do života své třídy, jsem třídní osmého ročníku a už se mi v hlavě zrodil nápad, jak příští týden uspořádám rodičovskou schůzku. Žádná frontální přemluva. Nakoupím občerstvení, posadíme se a popovídáme si o tom, co nás čeká. Aby věděli, že kdykoliv a kdekoliv se na mě můžou obrátit. Líbí se mi i zdejší formát pravidelného sdílení, když tak člověk pracuje s dětmi i s rodiči a propojí to, dostane se víc do hloubky v obou oblastech.
Veronika Štěchová, MAS Rozkvět – Českobudějovicko (spolupracující region Eduzměny)
Vezu si domů to, že v Holandsku děti byly ve školách šťastné. Že mi tam vůbec nepřišel velký rozdíl mezi přestávkou a hodinou, že byly opravdu klidné. Hrozně se mi líbily ty flexibilní prostory ve školách, že je využitý každý centimetr čtvereční školy, třeba i prostor pod schody. Líbilo se mi, že oni tu školu umí udělat do detailu jako útulné pokojíčky a že volí klidné barvy, nic přeplácaného, ani ve třídách. Líbil se mi také volný pohyb dětí, že v té škole jakoby plavaly. U nás často někam pořád utíkáme, vyučování, zvoní, stres. Paní učitelky tam dětem všechno také vysvětlovaly v naprostém klidu. Nezaznamenala jsem žádný tlak ani řev, kdy by někdo okřikl děti. Byli jsme ve čtyřech pěti školách, takže si myslím, že kdyby na ně běžně křičeli, tak bychom to viděli. A pak se mi líbí to komunitní prostředí, že tam byla často v jedné budově škola, centrum pro miminka, v jiné části starší lidé. U nás se to všechno odděluje. Co ještě je zajímavé, tak učitelé berou tři tisíce eur a je to prestižní zaměstnání.
Šárka Šichová, ZŠ Uhlířské Janovice
Určitě ve mně bude ještě dlouho rezonovat věta jedné paní ředitelky, kdy jsme se ptali na to, co je pro ni důležité ve vztahu k ní a k dětem. Říkala, „let them know, you love them“. Že prostě je hrozně důležité, aby ten vztah mezi nimi byl, aby věděly ty děti, že se o ně někdo zajímá.
Dětí s nějakým doporučením mívají ve třídě prý tak pět šest, což je velké číslo. V mnohém mi to nastavení péče o ně přišlo podobné jako u nás, ale v Holandsku má větší rozhodovací pravomoc samotná škola. Učitelé si ty děti sami rozpoznávají, na diagnostiku je neposílají do poradny, ale diagnostikuje je škola a také je i pak péče o ty děti více na učitelích.
Snaží se podporovat, stejně jako my, i nadané děti. Dostávají extra materiály. Líbil se mi systém, že si žáci pedagogických škol plní rozsáhlou praxi přímo na školách, jeden den v týdnu v „prváku“ a pak po dvou dnech od druháku až do čtvrťáku. No, to je sen. U nás stále řešíme nedostatek asistentů, ale tam to dělají ti žáci pedagogických škol, jsou za to i placení.
Jaroslava Šibravová, ZŠ Žižkov
Moc se mi líbila celá koncepce holandského prvostupňového školství, jak propojují předškoláky s prvním stupněm, společně v jedné budově se učí děti od 4 do 12 let. Myslím si, že to lépe začlení předškoláky do těch základních škol, pro citlivější děti je pak ten přechod na základní školu určitě příjemnější. Moc se mi líbilo také prostředí těch škol, mají ty stavby nízké, otevřené do přírody, velká okna. A nové. Také jsem si všimla, že je tam kladen velký důraz na samostatné učení a na převzetí zodpovědnosti za své učení. Děti pracovaly v klidu, paní učitelka měla každý den na tabuli sepsané, jakých cílů by měly ten den dosáhnout, jak k tomu mohou dojít. Děti prostě věděly, co mají dělat, a krok po kroku jsou samostatnější a samostatnější. Víc se učí venku.
Tereza Karlová, ZŠ Malešov
V posledních letech se snažím hodně zaměřovat na to, aby se děti cítily v mé třídě co nejlépe, zaměřuji se na jejich vztahy a well-being. Na této stáži se mi moc líbilo, že jsme viděli, jak se k sobě děti chovají a jak vypadají vztahy v rámci sboru. Oslovil mě koncept budovy, kde byla jedna centrální místnost a kolem ní byly třídy, někdy sdílené dvěma ročníky. Děti tak měly šanci se v ústřední místnosti potkávat, ráno se pozdravily, přivítaly se tam s panem ředitelem, který je tam ráno vítal a rozdával úsměvy. Zaujal mě takový trojúhelník s emočním semaforem, kde si mohly děti označit, s jakou náladou jdou pracovat do školy. A strašně se mi líbilo, že tam mají děti možnost volby. Hodina začínala s tím, že jedou všichni ve třídě, ale pak dostali úkol a mohli se rozhodnout, zda chtějí pracovat sami, ve dvojici a mohli si někam odejít. U nich jsou ty chodby víc členité a pohodlnější, mají tam různá místa, kde si mohou sednout k práci.
Ludmila Sotonová, MŠ Jindice
Odvážím si spoustu inspirace, zejména k dalšímu rozvoji funkčního podnětného prostředí ve škole. Dále si pro svoji školu a tým v ní odvážím mnoho inspirace k well-beingu, k systematické práci s tichem. A velký smysl vidím ve spolupráci a v komunitní roli školy.
Štěpánka Menová, ZŠ Žižkov
V Holandsku jsem byla poprvé a těch pár dní mě nadchlo. Bylo to období, kdy je to Holandsko zelené a prostě krásné, Utrecht bez aut se mi strašně líbil, byla to taková pohoda.
Ve školách na mě dýchla klidná a přátelská atmosféra, víc se usmívali. Líbil se mi jednopatrový styl budov, když otevřou dveře a hned vyběhnou na dvůr, člověk by byl takto za hodinu dvakrát venku. Přišlo mi dobré to propojení se školkou, děti poznávají už ve školce pravidla, která jsou pak stejná jako ve škole. Jsou zvyklé na to prostředí, znají učitele. Hodně pracovali s myšlenkovými mapami, pracují hodně samostatně. I v mojí třídě mají děti v lavici svoje desky, které si pomalují tím, co jim je blízké, a mohou si v nich pracovat samostatně, některé věci byly blízké. A v mnohém řešíme podobné problémy.
Líbí se mi, že přemýšlí v kontextu celého okolí. Děti se pohybují nejen ve škole, ale i v jejím okolí a je potřeba na jejich podpoře pracovat v celé této komunitě. Každý má zodpovědnost sám za sebe a učitelé je k tomu vedou. Škola nabízí podmínky dětem, aby se mohl učit každý, jak potřebuje. Škola slouží k tomu, aby se naučily se svými potřebami zacházet. Stejně důležité jako znalosti jsou tam vztahy. To vidím i u nás dnes a denně, že když se děti necítí dobře, když necítí, že je jim věnován respekt, nemůžou se dobře učit.
Líbí se mi school boardy (obdoba CPV). Zařídily by mi setkávání ředitelů v rámci města nebo regionu, společnou práci nejen ředitelů, ale i učitelů. A tu nepedagogickou podporu… třeba péči o domy. Já mám docela štěstí, protože zřizovatel má pro tyto potřeby pochopení a snaží se to trochu na sebe převzít, navíc tu máme CPV, takže se můžu věnovat dalším povinnostem, ale to není standard všude v republice. A v Holandsku to řeší school board.
Lucie Francová, vedoucí oddělení školství a kultury města Kutná Hora
Zaujalo mě krásné prostředí, ticho ve třídách, rozhovory s řediteli. Bylo zajímavé i vidět, jak funguje holandská verze středního článku (school board), co všechno pro školy zajišťuje a že nabízí ředitelům více prostoru pro pedagogický leadership.
Libuše Tomolová, ředitelka nadace Abakus
Tím nejpalčivějším zážitkem pro mě byl ten neuvěřitelný klid ve třídách. Třídy byly vlastně velké, více než 20 dětí, a někde byly složené i ze dvou různých ročníků. V jedné škole, kde to tak bylo a kterou jsme navštívili, měla třeba půlka dětí matematiku, druhá holandštinu, a přesto se nikdo na nic neptal, každý věděl, kdy má co přesně dělat.
Je jasné, že v centru zájmu je dítě, jeho potřeby a individuální přístup k němu. Když se u dítěte objeví nějaké větší potřeby, tak jsme opakovaně slyšeli, že se mu snaží vytvořit v dané škole nějakou podporu dva roky. A když to nefunguje, tak diskutují s rodiči o možnosti přemístění do speciální školy.
Poslední den jsme navštívili školu, která se profilovala na práci s dětmi, které měly větší speciální potřeby. Zaujalo mě heslo této školy: „normal when possible, special when needed“. Kromě dětí se speciálními vzdělávacími potřebami měla tato škola i odlehčovací službu pro děti se závažnými postiženími. Chodili tam na celý den a byla tam velmi úzká spolupráce mezi běžnými třídami a skupinou dětí s velkým handicapem, hráli si spolu a navštěvovali se, což mi připadalo úžasné.
POZN. Odpovědi vznikaly čerstvě po cestě.
Řada účastníků výjezdu se po návratu rozhodla některé z inspirací vyzkoušet i ve svých školách na Kutnohorsku.
Ludmila Sotonová, ředitelka MŠ Jindice
Zkoušíme systematicky pracovat s tichem – vyrobili jsem si s dětmi třeba semafor dovolené hlučnosti, na kterém si během dne vyznačujeme žádoucí míru hluku pro aktuální aktivitu. Zjistily jsme s kolegyněmi, že velká výzva je ukočírovat i nás, dospělé.Používáme také “propustkové korále” – když se děti pohybují samy po budově, třeba jdou něco vyřídit do ředitelny nebo samy pracují v místnosti, kde není učitel, berou si na krk korále. Jsou tak jasně označeny pro ostatní zaměstnance a zároveň vědí, že se k tomu pojí určité povinnosti.
Andrea Melechová Ruthová, ředitelka ZŠ Kamenná stezka
Začala jsem děti některé dny vítat u vchodu do školy. Na deset minut si stoupnu ke vchodu, usmívám se na ně a zdravím je. Bývá to nejhezčí čas z celého dne.
Šárka Šichová, Uhlířské Janovice
Zahájili jsme debatu o trávení části přestávek venku. Chceme také zavést kavárničky pro rodiče.
Lucie Römer
autorka textu
