Velká okna pouští do hlavní místnosti školky v Jindicích jarní sluníčko a v jeho světle si hraje asi patnáct dětí. Prostor je tu rozčleněn do malých koutků, které mají vždy jedno téma. Krom koutku s auty nebo s hudebními nástroji je tu třeba „domácnost“, kde si mohou pustit skutečnou vodu nebo připravit opravdové toasty, v dílně je čeká plnohodnotná vrtačka a v přírodovědném centru okusují list salátu obří „šneci“ oblovky. Tematické koutky souvisejí se zápisem školky do sítě škol, které učí podle programu Začít spolu. Do sítě se dostala jako první mateřinka v regionu.
Začít spolu je vzdělávací program pro děti, který nezisková organizace Step by Step ČR nabízí do mateřských a základních škol. Nejde ani tak o alternativu, jako spíš o jeden z nástrojů, jak dosáhnout cílů rámcových vzdělávacích programů – aby se děti aktivně učily, aby měly k učení vnitřní motivaci, byly samostatné a uměly spolupracovat.
Pro MŠ Jindice začal celý proces v roce 2022, kdy zdejší ředitelka Ludmila Sotonová a její kolegyně vyrazily na letní školu Začít spolu. Absolvovaly 40 hodin výcviku a hned po návratu školku během tří dnů kompletně přestavěly podle pravidel programu. Zejména vytvořily zmiňované tematické koutky, takzvaná centra aktivit, a začaly shánět pomůcky.
S prosbou o pomoc oslovily rodiče. Jeden tatínek pomohl vybavit dílnu, maminka, která pracovala v laboratoři, se postarala o pomůcky do centra Pokusy a objevy. Pak obě kolegyně prošly další, opět 40hodinovou částí kurzu Začít spolu.
„Musely jsme si trošku přetočit myšlení a vystoupit z těch zajetých kolejí,“ říká Sotonová. Hlavní rozdíl podle ní spočívá v tom, že pedagogové musejí výuku více plánovat a cíleně se zabývat tím, jak do jejího plánování zapojí i děti. Zkraje školního roku mapují, jaké mají žáci zájmy, co by se chtěli dozvědět a zažít. U každého dítěte se snaží najít zájem, kterému se třída skutečně v průběhu roku věnuje. „Pomáhá jim to uvědomit si hodnotu sebe sama, posílit své sebevědomí,“ shrnuje Sotonová.
Letos tak vznikl například plán zabývat se kočkami. Pedagogové krom jiného navrhli, že děti mohou přinést ukázat kočku. „To jsme netušili, že tu s námi skutečně budou celý týden trávit dvě kočičky,“ směje se ředitelka školky.
Tým se pak dál vzdělával, zejména v rámci Centra podpory vzdělávání (CPV) Kutnohorsko, ve formativním přístupu a dalších moderních tématech. Část pedagogů také absolvovala videotrénink se svým průvodcem z CPV a inspiraci čerpala Sotonová i na zahraniční stáži v Nizozemsku, odkud si z exkurzí do škol odvezla například postupy, jak se ve školce učit korigovat míru hluku.
Nakonec tým prošel supervizí s mentorkou Začít spolu Věrou Váňovou Krejčí. Ověřili, jestli například dostatečně spolupracují s rodiči, zda má den ve školce dostatečně jasnou a opakující se strukturu, jestli vyhovují centra aktivit, zda dostává dost prostoru reflexe a pobyt venku či jak je to s individuálním přístupem k dětem. A na začátku tohoto školního roku byla školka do sítě zapsána.
Finanční náklady spojené se zápisem představovaly celkem 36 tisíc korun za povinné kurzy pro pedagogy. Finanční náročnost vybavení koutků je do značné míry na škole, Začít spolu určuje spíše jejich koncept a způsob, jak mají být vybavené, než že by předepisovala seznamy povinných pomůcek. (Například má každé centrum jasná pravidla, která se děti učí. Je dán maximální počet žáků v nich. A chybět by nemělo také označení, kam se ukládají jednotlivé pomůcky, aby děti věděly, co kde najdou a kam to mají samy uklízet.)
Vzdělávání týmu pokračuje, účastní se třeba setkání pedagogů z regionu, kteří se o Začít spolu zajímají, v CPV.
Hlavní přínos programu pro děti Sotonová spatřuje v tom, že díky němu děti opravdu mají možnost se podílet na vytváření vzdělávací nabídky. Učí se také spolupracovat ve skupinách a každý den zde probíhá společný kruh, ve kterém se děti učí popisovat, jak se jim v centru dařilo a ocenit druhé. S chybou se tu pracuje jako s něčím normálním, co patří k učení.
Školka hodně sází na pobyt venku, pravidelně pořádá například badatelské výpravy – do vozíku naskládají lupy, zápisníky, měřidla a skleničky na vzorky a po návratu využívají třeba mikroskop.
Se Začít spolu školka také zavedla režim průběžných svačin, děti tedy nemusí všechny svačit ve stejný čas a stejné věci – jídlo dostávají rozložené na jednotlivé části a samy si třeba chléb mažou tím, co má kdo rád.
Velkou výzvou spojenou s novým programem je podle Sotonové větší časová náročnost pro učitele. A to jak v přípravě vzdělávacího programu, tak přípravy setkání s rodiči. Dříve je školka pojímala spíše jako klasické besídky s připraveným programem s dětmi, dnes cílí více na společné aktivity s rodiči, dílničky a podobně. „U rodičů to má obrovský ohlas, chodí jich víc, ale přiznám se, že nás to zatím stojí více energie,“ říká ředitelka.
Začít spolu podporuje i spolupráci s rodiči. Nepředstavuje pro ně ale žádnou zátěž navíc – spolupráci rodičům školka předkládá jako nabídku, ne povinnost. „Chápeme, že každý má různé možnosti i preference,“ říká Sotonová. Rodiče mohou do školky například přijít vyprávět o své profesi, pomoci při brigádě na zahradě, využít nabídky splnit s dětmi ranní nepovinný úkol a podobně.
A mnozí rodiče si otevřenou komunikaci pochvalují. „Na učitelích je vidět obrovský zápal pro věc,“ shodují se například manželé Kindlovi. „O potřeby dětí se skutečně zajímají, mají snahu rozklíčovat, co jsou jejich silné i slabé stránky a snaží se je přirozeně podpořit,“ říkají. Žaneta Neuman si pochvaluje uspořádání třídy do jednotlivých koutků, ve kterých děti spolupracují. „Za velmi cennou považuji podporu samostatnosti dětí,“ říká maminka. A další maminka Kateřina Nytrová o školce říká: „Pedagogové s dětmi jednají nikoli z pozice moci, ale s respektem a vzájemnou úctou. Také oceňuji, že dveře školky jsou mi jako rodiči kdykoli otevřeny.“ Díky programu Začít spolu se podle ní děti učí zodpovědnosti za své chování, efektivnímu hospodaření s časem, trpělivosti, schopnosti volby a také umění komunikovat své potřeby.
Začít spolu podporuje v regionu mimo jiné CPV Kutnohorsko, díky jehož podpoře se v programu vzdělává celkem 14 ZŠ a MŠ. Zápisu do sítě těchto škol ale kromě jindické školky dosáhla zatím jen ZŠ Kamenná stezka v Kutné Hoře.
Autor: Lucie Römer
