Kryštof sedí a zkoumá kus gumy, který už jen silou vůle drží na konci tužky, Lukáš se houpe na židli, Anička se snaží upoutat pozornost Marušky, která sleduje, co venku na stromě dělají ptáci. Znáte to, prostě v danou chvíli je cokoliv jiného zajímavější, než opakování vyjmenovaných slov, nebo třeba domácí úkol z matematiky.
Co s tím?
Naštěstí už podobný problém řešila řada odborníků a jejich užitečné rady shrnuly lektorky Jana Stejskalová a Hana Žežulová na webináři, který 26. dubna pořádalo MAP Kutnohorsko.
Aby se dětem lépe učilo, je potřeba splnit 8 nezbytných podmínek. Z výzkumů mozku totiž vyplývá, že pokud jen jediná z nich chybí, pak učení nemůže být efektivní. Když zjistíme, ve které podmínce spočívá náš problém, máme odpověď na to, co zlepšit.
8 podmínek Susan Kovalikové:
- nepřítomnost ohrožení
- smysluplný obsah
- možnost výběru
- přiměřený čas
- obohacené prostředí
- spolupráce
- okamžitá zpětná vazba
- dokonalé zvládnutí
1. nepřítomnost ohrožení
Dítě se potřebuje učit v bezpečném prostředí, nebýt ve stresu a cítit se ohroženo. Pozor třeba na zesměšňování nebo ironii, ať už ze strany rodičů, nebo rodiny a pozor i na soupeření (ať už se sourozencem, nebo sám se sebou).Jak můžeme jako rodič posilovat pocit bezpečí? Nad tím jsme se na webináři zamýšleli v tomto jamboardu:
2. smysluplný obsah
To, co se dítě učí, musí mít pro něj nějaký význam. Učivo by mělo být přiměřené věku a pro dítě pochopitelné, aby se to nemuselo učit zpaměti. Když to dítěti nepřijde smysluplné, můžu mu pomoct smysl najít:
„Komu by mohlo to téma být užitečné?“ „Co podle tebe opravdu stojí za zapamatování?“
3. možnost výběru
Dítě si najde vlastní způsob, který mu pomáhá v učení. Podle teorie o sedmi typech inteligence bychom se měli učit tak, jak to vyhovuje našemu typu. Každý z nás, má totiž „jinak velké dílky tohoto koláče“:
U dítěte mohou převažovat jiné typy inteligence, než u jeho rodičů, proto mu při učení nefunguje to, co nám. Může pak mít pocit, že selhává. Třeba pro dítě individualistu je těžké pracovat ve skupině (např. ve škole tomu může pomoci, pokud navodíme bezpečné prostředí).
4. přiměřený čas
Měli bychom si umět určit, kolik času na co potřebujeme – klidně se věci věnovat kratší dobu, ale naplno. Ne vždy totiž víc času věnovaného učení přinese lepší výsledek.
5. obohacené prostředí
Čím víc smyslů dítě do učení zapojí, tím líp se mu učí. Výzkumy vyvracejí představu, že by je nemělo nic rozptylovat. Můžeme zapřemýšlet nad tím, co by mohly děti mít kolem sebe s ohledem na jednotlivé typy inteligencí.
Vraťme se k příkladu ze začátku, co udělat, aby se Kryštof, Anička, Lukáš a Maruška nenudili? Pohybově zaměřený Lukáš by mohl nosit lístečky s příklady vyjmenovaných slov a lepit je na vybrané místo. Maruška dostane klasickou vyplňovačku i/y a vyplní si ji sama a v klidu. Verbálně a interpersonálně zaměřená Anička napíše příběh, ve kterém daná vyjmenovaná slova použije a pak ho kamarádům přednese. A logicky uvažující Kryštof dostane vytištěný text, ve kterém musí slova najít a pak vystřihnout.
6. spolupráce
V životě potřebujeme i sociální dovednosti, ty se ale nenaučíme při samostatné práci. Pozor zadání je důležité: dítě nebude spolupracovat, pokud dokáže úkol vyřešit samo. Musí jít o úkol, který opravdu vyžaduje dělbu práce.
7. okamžitá zpětná vazba
Měli bychom si vyhradit prostor i na to, abychom hned po učení mohli dát dítěti zpětnou vazbu:
„Kde sis nebyl jistý?“
„Co by ti pomohlo, abys to líp chápal?“
8. dokonalé zvládnutí
Je lepší, umět toho míň a opravdu dobře. Dítě by mělo učivo zvládnout tak dokonale, že ho dokáže využít v životě.
Webinář byl pro tento školní rok poslední, od září se ale můžete těšit na nový cyklus.
výstup ze semináře zpracovala Magdaléna Šulcová
