Deset procent. To je maximální podíl hodin, které za svého studia stráví praxí absolventi pedagogických fakult. Když pak nastoupí za katedru, je klíčové, aby měli možnost konzultovat své začátky se zkušenějšími kolegy. Uvádějící učitelé na školách jim jsou mnohdy významnou oporou, zároveň mají také svůj vlastní úvazek a na podporu nováčků jasně stanovený čas. Proto některé školy využívají i nabídku našich regionálních průvodců škol pro další obohacení pedagogického repertoáru a reflexi specifických témat.
Průvodci reagují na aktuální potřeby škol a pedagogických týmů. Někde se zaměřují více na spolupráci s vedením, někde pomáhají sborovně hledat vizi školy, jinde pracují přímo s dětmi a přinášejí inspirativní metody práce. A na některých školách se věnují i individuální práci s pedagogy.
Například na ZŠ Tomáše G. Masaryka v Kutné Hoře spolupracuje trojice učitelek s naší průvodkyní a zkušenou pedagožkou Janou Zajícovou. V minulém roce začalo partnerství nejprve s učitelkou Lucií Šafaříkovou. „Pro mě byla spolupráce s Janou skvělou příležitostí posunout svou výuku dál. Nejprve jsme společně vymyslely koncept konkrétní vyučovací hodiny, Jana mi dala tipy a metodická doporučení. Následně se přišla do hodiny podívat a společně jsme rozebraly, co fungovalo a co příště vyzkoušet jinak. Tato cílená metodická reflexe mi dodala velkou jistotu,“ popisuje Lucie Šafaříková.
Zatímco porady na školách efektivně plní svou roli rychlého předávání informací a organizace provozu, setkání s průvodkyní přinesla učitelkám odlišný typ profesní podpory. „Porady bývají hrozně rychlé, řeší se na nich hlavně provozní věci. Setkání s Janou nám nabídla zpomalení, dávala nám reflektivní otázky, šly jsme hodně do hloubky,“ říká učitelka.
Letos se formát proměnil v pravidelná setkání ve čtyřech, přibližně jednou za měsíc. Skupina se vždy domluvila na tématu, kterému se chce věnovat. „Šlo o metodickou i mentorskou podporu. Jana nám dávala zpětnou vazbu, co by šlo dělat lépe. Také nás ale uklidnila, že to, co se nám třeba někdy nepovedlo, je normální a děje se to běžně,“ popisuje Lucie Šafaříková.
Schůzky běžně probíhaly v Centru podpory vzdělávání, protože se ale i učitelé potřebují na konci školního roku odměnit, ta poslední se přesunula do kavárny Skleník. „Připadáme si mnohdy nezkušeně a cítíme se hozené do vody,“ říká u šálku dobré kávy Sára Vodičková. „To sdílení je strašně fajn, je to takové ujištění, že v tom nejsem sama,“ potvrzuje Aneta Polesná. „Líbilo se mi, že to vycházelo z toho, co my tři aktuálně řešíme, co konkrétně nás trápí,“ dodává.
Témata setkání zahrnovala například komunikaci s rodiči, kam by chtěly účastnice třídu dovést v 9.ročníku nebo jak podpořit respektující vztahy ve třídě. “Přínos těchto setkání vidím ve vytvoření prostoru pro společné hledání a otevřené sdílení zkušeností,” říká průvodkyně Jana Zajícová. “To, co Sára, Aneta i Lucka získávaly a hýčkaly si, je aktivní vzájemná kolegiální podpora,” shrnuje.
Jana Zajícová vystudovala obor učitelství pro 1. stupeň ZŠ na PedF UK v Praze a následné setkání s programem Čtením a psaním ke kritickému myšlení a letní školou na Wheaton College ji ukázaly, jak využívat respektující komunikaci a aktivní učení ve škole. Po několika letech práce jako učitelka 1. stupně a angličtiny spoluzakládala inovativní školu v Dobříši a podílela se na její pedagogické koncepci. Postupem doby začala po specializačním studiu působit jako mentorka ve školách. V současné době spolupracuje i se Step by Step.
