Možnost vyběhnout o pauze na vzduch má na Kutnohorsku stále více žáků. Přibývá totiž škol, které se rozhodly umožnit přestávky venku. Mnohde přidalo střípek inspirace i zdejší CPV. Jak se praxe na ZŠ Zruč n. Sázavou, ZŠ Kamenná stezka a ZŠ Uhlířské Janovice osvědčuje?
Vnitroblok mezi jídelnou a šatnou ve škole v Uhlířských Janovicích pokrývá udusaná hlína i tráva. Jakmile zazvoní na velkou přestávku, vbíhá do něj asi pět dětí, berou si z boxu pálky a za chvíli už vzduch protíná ťukání míčků dopadajících na dva pingpongové stoly. Netrvá dlouho a přidá se partička kluků, zamíří k natažené síti a rozehrávají volejbal.
Ve vedlejším vnitrobloku vyrazili za slunkem starší žáci a míří do nově postaveného designového altánu se stylovými lavicemi a květinovými truhlíky, které si podle svého gusta vyzdobily jednotlivé třídy. Na stylové lavičky si pokládají měkké podsedáky a usedají ke stolkům – někdo se radí nad sešity, někdo si tiše povídá.
Klidová i aktivní zóna tu vznikly letos na jaře, kdy škola sebrala odvahu zrealizovat dlouhodobý sen o přestávkách venku. „Přála jsem si to už strašně dlouho,“ říká vedoucí školního poradenského pracoviště a zástupkyně ředitelky školy Šárka Šichová. Ve škole ve Zruči nad Sázavou prý viděla, jak tam děti pouští o pauzách na venkovní hřiště. Během inspirativní cesty do Nizozemí, které se v roce 2024 zúčastnila společně s CPV Kutnohorsko, si všimla, že na tamních školách jde o běžnou praxi. „Velice se mi líbila ta možnost vyběhnout, navíc myslím, že to může pozitivně ovlivnit dobré vztahy mezi dětmi i jejich vztah vůči škole,“ říká Šárka Šichová.
Ve sborovně to bylo velké téma. „Řešily se hlavně obavy z toho, že budou děti chodit do hodin pozdě a nesoustředěné,“ říká. Návštěva ve Zruči a diskuse s kolegy letos vyústily v rozhodnutí to prostě vyzkoušet.
Krok za krokem
Nápad rozdělit venkovní prostory na klidovou a aktivní zónu přinesl Vít Jezbera, průvodce CPV Kutnohorsko, který se školou dlouhodobě pracuje a koncept znal z jiných škol. Šárka Šichová a Radka Křovinová (koordinátorky ŠP) vše také delší dobu diskutovaly se školním parlamentem a společně probírali, co by žáci venku chtěli mít, a domlouvali společně pravidla. Vznikl díky tomu „návod na použití přestávek venku“, který např. zahrnuje povinnost přezouvat se do aktivní zóny (do altánu, kam dojdou po chodníku, smí děti v přezůvkách).
Školu stálo zavedení přestávek venku zejména zakoupení dvou pingpongových stolů (asi 15 tisíc korun za kus), dále pořizovala basketbalový koš, pěnové míče, box na uložení těchto pomůcek nebo deky, které mohou žáci využívat v klidové zóně. Altán byl již hotový z jiného projektu. Lavičky tu už byly, jen je opatřili novými prkny, které natřely děti.
ZŠ také velmi pomohla velká finanční podpora na vybavení venkovních zón z obecních úřadů (janovická základka je spádová i pro okolní vesnice) a od partnerů školy.
Na možnost chodit ven zatím děti pějí ve škole samou chválu. „Původně to bylo mezi učiteli tak půl napůl, ale teď mám pocit, že se to stalo běžnou součástí dne. Ukázalo se, že se děti na dvoře vyblbnou a do třídy přicházejí spokojenější,“ říká pedagožka.
Mezi oslovenými žáky panuje shoda: je to super. „S klukama hraju fotbal, s holkama někdy přehazovanou, ping pong, basket. Chodíme sem, kdykoliv to lze, jsem na čerstvém vzduchu, běhám a hraju si,“ říká sedmák Vítek. „Je super, že je tu tolik sportovních pomůcek, fakt se tu nenudíme,“ pochvaluje si stejně stará Jessica. Deváťák Jakub oceňuje čerstvý vzduch. „Jsem z vesnice, určitě jsem radši venku než zavřený v baráku,“ kýve nad rozloženým sešitem. „Je to tu hezké,“ chválí si stylový altán osmačka Aneta. „Není tu takové vedro, jako vevnitř,“ oceňuje i její spolužačka Bára
Největším zádrhelem zatím prý bylo několik pomačkaných míčů, kterými děti hodily příliš velkou silou, jinak Šárka Šichová větší problémy nezaznamenala. Škola by proto přestávky venku ráda rozšířila i na malé přestávky.
Zkušenosti ze Zruče n. Sázavou
Ve Zruči nad Sázavou smí děti o přestávkách ven už od školního roku 2025/2026. „Zakázali jsme tehdy používání mobilních telefonů a chtěli jsme žákům nabídnout alternativní způsoby trávení zejména velké přestávky,“ říká ředitel školy Petr Vrzáček. Dosavadní zkušenost je prý i zde pozitivní. Žáci si trávení velkých přestávek (trvají od 9.35 do 10.00 hodin) venku oblíbili, když je ošklivo, chodí na ně do sportovní haly. Věnují se míčovým hrám, zkoušejí hvězdy nebo sedí v kroužcích a povídají si. „Setkávají se napříč ročníky,“ chválí si ředitel. Žáci se zde nepřezouvají, škola nechala ven položit umělou trávu.
Obě školy patří mezi největší v regionu a rozhodly se děti na venkovní přestávky částečně oddělit podle věku – ve Zruči se v prostorách střídá první a druhý stupeň, v Janovicích má stolní tenis každý den vyhrazen jeden ročník a pátek je pro všechny společně (v budově, kde jsou venkovní přestávkové zóny, sídlí jen druhý stupeň). Využívat smí zároveň i polední pauzy.
Prostě to zkusit
Od jara experimentují s přestávkami venku i na ZŠ Kamenná stezka v Kutné Hoře. Začala s nimi skupina čtyř učitelek, které tato cesta lákala, a dětem ze svých tříd nabízí tuto možnost pro velké přestávky. Kdo se nechce připojit, smí zůstat ve třídě. Třídy se venku v pravidelném rytmu střídají a skupina učitelek spolu průběžné sdílí zkušenosti, které vyhodnocují.
Bára: „Venku to to hezké a není tu takové vedro, jako ve třídě.“
V den naší návštěvy vybíhá na školní dvůr asi devět páťáků a v patách jim jde jejich třídní Petra Diepoldová. I zde nad přestávkami venku přemýšleli už delší dobu a motivaci ředitelky školy podpořila mj. exkurze s CPV v Holandsku. Finální impulz potom přišel na kurzu pro výchovné poradce. „Na dvou školách tam s tím měli zkušenost a sdíleli, že také strašně dlouho ve sboru debatovali, proč ano, a proč ne – a pak to prostě zkusili. To nám dodalo odvahu do toho konečně jít i u nás,“ směje se Diepoldová, zatímco část dětí opodál bere do rukou basketbalový míč a další usedá na lavičku k prosluněné svačině.
„Ve třídě je většinou teplo, tady je chladněji, mám rád čerstvý vzduch,“ pochvaluje si mezi sousty páťák Kuba. Chlapec po jeho boku mu přizvukuje: „Je fajn se vyběhat, jsem pak v hodině míň unavený,“ říká Bert.
Sranda podložená studiemi
Nedaleko pobíhají i páťačky Gréta a Tilda. „Když můžu, jdu ven skoro vždycky. Odpočinu si, zhoupneme se na houpačkách,“ směje se Tilda. „Někdy kluci hrají fotbal a my jim fandíme, jindy se přidáme, je to sranda,“ dodává Gréta.
Samá pozitiva prý zatím na celé akci vidí i Diepoldová. „Bylo třeba děti naučit, že 20 minut je opravdu krátký úsek, že musejí být hned na konci hodiny připravené k odchodu,“ popisuje. Prvních pár minut bývají někdy ještě udýchané nebo rozhozené. „Pak ale naopak pracují soustředěněji,“ všímá si učitelka.
Že má trávení školních přestávek venku pozitivní vliv na dobré přemýšlení, psychické zdraví i chování žáků potvrzuje i řada studií. Například podle studie vědců z Unicaf University z roku 2024 zaznamenaly školy, které zavedly pravidelné venkovní přestávky, méně projevů hyperaktivity, agresivity a celkových kázeňských problémů ve třídě.
